PŘI MĚSÍCI

Maryša Šárecká

PŘI MĚSÍCI
Do dálky bělavá cesta jde šerem, zamlklé topoly vroubí ji řadou, nad domkem zchmuřeným podvečerem,podvečerem stíny se sbíhají, v duši se kladou. Topoly opředlé měsíční přízí umlkly před svatým tajemstvím noci, ulice zapadly ve zmatek visí, sklíčeny perutí neznámé moci. V šerém svém sametu, protkaném září, obloha přísně je v klidu svém němá, kraj leží ve prachu před její tváří, na jeho volání odpověď nemá. Ticho se rozpíná obřími kroky, záludné ticho, jež dusí a tíží, chvíle jsou těžké jak měsíce, roky, zdá se, že dálky se v tichu tom blíží. 38 V tichu tom ztíženém vůněmi léta vykřikly vzpomínky, zakřiklé časem, duše se přenesla přes meze světa, dálka se rozpěla milence hlasem. Vzdušnými polibky rosí mi skráně, ozvěnou šíří se přes kraje spící, zpívá mi odlesky nebeské pláně a já sním, a já sním při měsíci. 39

Básně v knize Písně radosti: