PAMÁTCE ANTONÍNA MACKA

Maryša Šárecká

PAMÁTCE ANTONÍNA MACKA
Vzpomínám přítele a učitele, jenž prošel hořem pozemských všech běd, – byl příliš velký pro náš nízký svět – a prožil muka duše osamělé. Šel jinou cestoucestou, než jde lidstvo celé, strom byl mu často míň než malý květ a víc než poznání všech lidských věd mu bylo jediné jen slovo vřelé. Tu pravdu velkou, kterou poznal sám, že zlato, moc a sláva jsou jen klam, ač na chvíli nás vzruší, mi v srdce vštípil tak, že nyní vím, že jediným je velkým vítězstvím získati lidskou duši. 47
Básně v knize Písně radosti:
  1. ÚVODNÍ
  2. MÉ MLÁDÍ NEUMŘELO...
  3. JARO MÉ VESELE ŠEVELÍ...
  4. VZKŘÍŠENÍ
  5. ŽIVOT
  6. ŠTĚSTÍ
  7. KOMU?
  8. ZÁZRAK
  9. VÝKŘIK RADOSTI
  10. MAMINCE
  11. ALLELUJAH
  12. OPOJENÍ
  13. KVETOUCÍ STROMY
  14. VÝZVA BOHŮM
  15. LETNÍ VEČER
  16. JAKO TEN ZLATÝ KLAS...
  17. ZEMĚ MÁ ZASLÍBENÁ...
  18. NAŠE CHVÍLE
  19. VEČER U MOŘE
  20. PŘI MĚSÍCI
  21. MOŘE
  22. DEN KRÁSY
  23. MAKOVÁ
  24. MÁ VÍRA
  25. CESTA K PODLESÍ
  26. PAMÁTCE ANTONÍNA MACKA
  27. CARPE DIEM
  28. DUŠE OTEVŘENÁ
  29. MODLITBA
  30. SE SRDCEM