VZKŘÍŠENÍ

Maryša Šárecká

VZKŘÍŠENÍ
Jak Lazar vzkříšený se z těžkého sna probouzím. A je mi, že svět celý leží u mých nohou, že mým je vše, co žije, dýše pod oblohou, že jediným jen gestem královským vše vzíti smím, co dvojnásobně krásné oživeným zrakem zřím, že pohled můj i duše obejmouti mohou ve chvíli štěstí říši lidskou přeubohou, již zázrakem snu v pohádkový ráj si proměním. Zas náruč prázdná volá po objetí, zas srdce lačné rozpaluje touha žhavá a duše neznámému s důvěrou vstříc letí. Co bylo, mizí, jak noc na úsvitě bledne, jak slunce z červánků mi nový život vstává a duše má vše prožít touží v chvíli jedné. 15