ŠTĚSTÍ

Maryša Šárecká

ŠTĚSTÍ
Ó štěstí, nektare v číši své rudé, jež od bohů v smrtelné přešla kdys ruce, by po ní se sápaly v šílené půtce, pohledem slepců ji hledali všude! Zda mne též opiješ, sladký ty blude, neznámou chutí, jež uspává prudce, když dotkneš se retů, jež vypráhly v muce, zda pro mne kapka jen v číši tvé zbude? Dlouho mne lákala rudá tvá číš, blížím ji k ústům vždy blíže a blíž, jednou jen před smrtí chci z ní též píti, cítit, jak sen ke mně přichází s vůní a rajskými obrazyobrazy, a pak již nikdy se nevzbuditi! 18