DEN KRÁSY

Maryša Šárecká

DEN KRÁSY
Posledním žárem slunce zanícena, v podzimu odpočívám na mezi: zřím v údolí i na hor řetězy, jak příroda jsem sladce vysílena. A všude kolem vůně rozptýlená nad smysly mými tiše vítězí, že vzdychám blahem, jásám v askesi, i duše vůněmi je prosycena. Ó Ty, jenž stvořils v podzimu den krásy a dal mi s přírodou jej v tichu žíti, uprostřed slunce, květů, zlatých včel, mou obět přijmi mezi plody, klasy, tu slzu blaha, kterou děkuji Ti, že pro krásu jsi zrak můj otevřel! 43