KOMU?

Maryša Šárecká

KOMU?
Jaký to sladký smutek mám v srdci? Jsem jabloň v květu, jež plody má nésti, tíží mne jaksi vlastní mé štěstí, zdá se mi – zalknu se jím, komu, ach, komu je vypovím? Jsem jabloň v květu, růžová jabloň, záplavou květu ve slunci hýřím, ve vzduchu, po zemi vůni svou šířím, ptejte se, ptejte: Co je můj cíl? Žiji jen pro pár radostných chvil! Ale jak o štěstí, o květ se chvěji, vím: závist bohů v úkrytu číhá, vteřinu blaha trestem svým stihá, jak dlouho takto kvésti mi dá? Snad štěstí mé jak ten květ opadá? 19 Přijde mi jednou přec útěcha plodů? V růměnec květů svých celá se hroužím, všechny je ve plody proměnit toužím. I když však jednou se dočekám, komu, ach, komu všechno to dám? 20