V SADĚ.

V SADĚ.
Stranou v sadě bujná tráva kyprá, svěží nad brčál, choré děvče z trávy vstává, matce na hruď hlavu dává. „V hlavě stesk mám, v srdci žal.“ „Co s tím pláčem v žití máji? Zavaž hlavu – přejde tíž – šatem s písmem na pokraji, miléhomilého, jež jméno tají, s rudým květem v rohu, víš?“ „Běda, máti, nemám šátku; prala jsem jej ve splavu – dala jsem jej holoubátku, zrozeňátku, nekřtěňátku, pod strom tajně pod hlavu! 149 Hynu; vždyť se neotázal po mně; tož můj šátek zas vraťte mu, jenž vraždit kázal děťátko, by srdce svázal, za krátký mu pukne čas. Na stinadla – na smíření!... Dejte zvonit, dejte hrát – lepší věru časné mření, nežli věčné...míru není! S Pánembohem nastokrát! 150