Benátské skříně výkladní.

Josef Kalus

Benátské skříně výkladní.
Výkladní skříně démantů plny a mosaiky v obrubách zlatých, v nádherných pouzdrech při osvětlení lamp elektrických stříkají, srší tisíce jisker duhových barev jak ohňostroje v unylé tváře zevlujícího kol obecenstva, unaveného nečinným žitím, znechuceného požitky všemi, jež poskytuje hýřivý život velkého města. Podivný smutek v duši mi padá s nakupených tu skvostů a šperků za miliony. 51 Bože můj, chleba co by tu bylo, co by se dalo zahnati bídy, usušit slzí! Leč darmo myslit – zmořený dělník proklíná dále život a práci zmíraje hladem. Když uviděl by skvostné ty skříně, v zuřivém vzteku – snad by je rozbil, vyházel obsah, pošlapal v blátě: pro něho lépe, nestýká-li se s takovou září, nebolí jej tak chudoba jizby nevytopené, s bolestí menší měřívá propast, která jej dělí od prahu panstva. 52