Duha.

Josef Kalus

Duha.
Cizích dvou zemí vzdálené břehy přepjala duha – znamením smíru – obloukem zlatým. Odvěké záští dávno je dělí a hloubí stále mezi ně propast hlubší než moře. Vzduch otřásá se střelbou a křikem, lítají koule, ranění, mrtví klesají k zemi. Prokleté záští! co to už stálo životů, krve, přetrpkých vzdechů, zoufalých slzí. Prokleté záští, není mu konce, – stále se vzdouvá, stále se hloubí: bezedné moře. 69 Nebeská duha obloukem zlatým přepjala břehy: kéž po ní na zem sestoupí láska! 70
Básně v knize Přímořské dojmy a elegie:
  1. Příjezd do Terstu.
  2. V jižním kraji.
  3. Na skalním tesu.
  4. Spadly mi rýmy.
  5. V přístavě.
  6. Miramare.
  7. Na terstském náměstí.
  8. Mořská bouře.
  9. Maják.
  10. Mrtvý pták.
  11. Tři přípitky.
  12. Pro koho moře darmo rodí perly?
  13. Dvě sireny.
  14. Ryba.
  15. Stříbrná luna.
  16. Východ slunce.
  17. V rybářské krčmě.
  18. Jízda do Benátek.
  19. Memento mori.
  20. U granitového sloupu v Benátkách.
  21. Benátské skříně výkladní.
  22. Holubi.
  23. V chrámě sv. Marka.
  24. Pianista.
  25. Dívce s perlami.
  26. V přístavě.
  27. Na ostrově Liddo.
  28. Adrie.
  29. Lastury.
  30. Malíř.
  31. Duha.
  32. Mořská báj.
  33. Před odjezdem z Benátek.
  34. Na lagunách.