Lastury.

Josef Kalus

Lastury.
Lastury prázdné na písku leží, chodcova noha na sta jich kruší: maně se shýbám a na památku několik zdvihám, abych je dones sousedům našim. Co asi řeknou? Budou se smáti? Či mrští jimi ve hněvu o zem? Však budou-li se po perlách tázat, odpovím klidně: zmizely, nevím, jak soucit, láska, nejdražší perly, z lidského srdce. Sobectví vládne, násilí, pýcha: bylo by jinak na světě tolik bolestných útrap? Byla by možná otrocká pouta, 64 do kterých jímá silnější národ národy slabší? – Bylo by třeba potoků krve, jež nadarmo jen svlažují zemi a sytí draka odporu, hněvu, krvavé pomsty a nedůvěry ku řádům světa lidským i božským – ? Co asi řeknou? Budou se smáti! – 65
Básně v knize Přímořské dojmy a elegie:
  1. Příjezd do Terstu.
  2. V jižním kraji.
  3. Na skalním tesu.
  4. Spadly mi rýmy.
  5. V přístavě.
  6. Miramare.
  7. Na terstském náměstí.
  8. Mořská bouře.
  9. Maják.
  10. Mrtvý pták.
  11. Tři přípitky.
  12. Pro koho moře darmo rodí perly?
  13. Dvě sireny.
  14. Ryba.
  15. Stříbrná luna.
  16. Východ slunce.
  17. V rybářské krčmě.
  18. Jízda do Benátek.
  19. Memento mori.
  20. U granitového sloupu v Benátkách.
  21. Benátské skříně výkladní.
  22. Holubi.
  23. V chrámě sv. Marka.
  24. Pianista.
  25. Dívce s perlami.
  26. V přístavě.
  27. Na ostrově Liddo.
  28. Adrie.
  29. Lastury.
  30. Malíř.
  31. Duha.
  32. Mořská báj.
  33. Před odjezdem z Benátek.
  34. Na lagunách.