Adrie.

Josef Kalus

Adrie.
Když přišel Byron, veliký pěvec, ku tvému břehu, smekl prý klobouk na počest tvoji a mávaje jím nadšeně zvolal: „Adrie švarná, jak se mi líbíš!“ Nejmenší z pěvců dnes tady stojím obdivem jatý – stojím a mlčím vzpomínaje si na domov dálný v kotlinách horských. Není to nevděk? Rci, nehněváš se? Upíráš na mne rusalčí oči tak láskyplně, jako bys děla: Ne, nehněvám se: kdo by se mohl na syna hněvat, máť vzdálenou když vzpomíná vroucně?! 63