Na ostrově Liddo.

Josef Kalus

Na ostrově Liddo.
Na ostrov Liddo naráží stále bez odpočinku v určitém tempu bujaré moře, jakoby matka v hodině noční kolébkou jemně pohybovala s děťátkem malým. Do pěny bílé na pokraj moře vložil jsem nohu v zálibě polo a polo v bázni, jak podával bych zkrotlému lvovi lízati ruku a kladl hlavu do jeho tlamy. Leč marné strachy: velebné moře, všemocný vladař tajemných hlubin, leží tu u noh ostrova krotce – lev dřímající, nechá si tahat šedivou hřívu, mžouraje blahem. 62