Před odjezdem z Benátek.

Josef Kalus

Před odjezdem z Benátek.
S oblohy padá na noční moře stříbrné světlo hedbávné, snivé: předou je hvězdy, přadleny věčné, stařenky milé stříbrných vlasů, od věků k věku, vyčkávajíce osudu lidstva, osudu země, oblohy, světů; záře jich čistá jemná jak vločky zlatého sněhu dopadá tiše na šeré vlny, bijící o břeh jaře a čile v houpavém taktu, jak bajadery na tamburinu; gondola černá tancuje s námi, div nepřevrhnem. Na rozloučenou plujeme dneska s přítelem milým průlivem hlavním, naposled vidět Benátky v noci, princeznu mrtvou krásnější stokrát při záři světel pochodní rudých, v měsíčném lesku při kmitu hvězdném, než na střízlivém slunéčku denním – poslechnout sladký mandolin rokot, smích jižních krásek, zpěv gondolérů, tajemný šplíchot vlnek a vesla, letících loděk výstražná hesla. Dnes ponejprv mě v životě hněte, že nejsem bohat: chtěl bych zde zůstat celičký měsíc – není však peněz a toužit darmo! – Kéž bych měl někde bohatou tetku anebo strýčka: hned bych jim dopsal o trochu peněz, 73 ty nejkrásnější verše jim slíbil. ,,Ach, příteli, rci, na světě jsou-li tetky a strýčci, kteří by dali na krásné sliby, za trochu veršů sypali zlato?“ – Přítel se usmál – : „Je taká tetka, je taký strýček, ale ty, hochu, neumíš prosit, čekáš, až sami nabídnou měšec, sami až řeknou: jdi, hochu, cestuj, hodně buď vesel, pozoruj všecko, ze všeho okus, nejvíce z číše umění, krásy – navrať se silen, bohatší citem, bystřejší duchem, umnější vkusem, bohaté dojmy, ohnivé víno v nádobách zlatých – rozdávej doma žíznivým bratrům. – Viď, na to čekáš? – Poradím tobě: piš o podporu Akademii a Svatoboru: první je tetkou, Svatobor strýčkem, pošlou ti jistě – rodinným poutkem verše jsou tvoje; piš, Moravánku, pevnou mám víru, dostaneš jistě –: z preclíka díru!“ – Nuž tedy s Bohem, zámořský kraji, Benátky, krásko sestárlá, s Bohem – darmo mě držíš bílými lokty své romantiky (ani snad nevíš, že vyšla z mody, ctitelů majíc nová vždy hejna) opustím zítra prosaickým vlakem za jitřní chvíle kouzlo tvých lagun, paláce bílé. – S oblohy prší stříbrné světlo hedbávné, snivé, jemné jak vločky zlatého sněhu – uléhá tiše na vzdmuté vlny, bijící o břeh jaře a čile v houpavém taktu jak bajadery na tamburinu. 74
Básně v knize Přímořské dojmy a elegie:
  1. Příjezd do Terstu.
  2. V jižním kraji.
  3. Na skalním tesu.
  4. Spadly mi rýmy.
  5. V přístavě.
  6. Miramare.
  7. Na terstském náměstí.
  8. Mořská bouře.
  9. Maják.
  10. Mrtvý pták.
  11. Tři přípitky.
  12. Pro koho moře darmo rodí perly?
  13. Dvě sireny.
  14. Ryba.
  15. Stříbrná luna.
  16. Východ slunce.
  17. V rybářské krčmě.
  18. Jízda do Benátek.
  19. Memento mori.
  20. U granitového sloupu v Benátkách.
  21. Benátské skříně výkladní.
  22. Holubi.
  23. V chrámě sv. Marka.
  24. Pianista.
  25. Dívce s perlami.
  26. V přístavě.
  27. Na ostrově Liddo.
  28. Adrie.
  29. Lastury.
  30. Malíř.
  31. Duha.
  32. Mořská báj.
  33. Před odjezdem z Benátek.
  34. Na lagunách.