ČERVENEC ROKU 1415

Bohdan Kaminský

ČERVENEC ROKU 1415 (1886)
Ne více „Ukřižuj!“ – dav zpitý křičel „Upal!“ vyl, mistru plval v tvář a trhal jeho šat, pak losy metal oň a v blátě po něm dupal a jemu s pokřikem se rouhal odevšad. A zástup opilý a poštvaný co žádal smrt jeho v plamenech, on veliký šel davem a bolně usmál se, když na skráň jemu vkládal z papíru korunu kat v smíchu pohrdavém. A vzplála hranice – a mistr v dýmu zpíval žalm jakýs nábožný – výš plamen rudě šleh’, po šatě chudobném na nahé tělo splýval, že svatý mučedník se svíjel v bolestech. Tu ohněm rudý kouř rost’ víc a více, náhle trysk’ žárný jisker sloup, vše řítilo se v rum a z trosek spálených ve mrtvé ticho zprahlé jen výkřik ztracený spěl kouřem k oblakům. * Ten šestý červenec – to báseň psaná krví celého národa, všech dlouhých, těžkých věků, 21 ten šestý červenec, kde za svou pravdu prvý mřel velký apoštol ve chátry divém jeku! Je život národů boj věčný chmur a záře, boj věčný světla s tmou, lži s pravdou, noci s dnem, a ví jen velký Bůh, kdy pravdy u oltáře v líc její vznešenou bez roušky pohlédnem! My jdeme v mrákotách, na sněním těžké hlavy kdos hází těžší háv, pod kterým život krsá i volná myšlenka; stín posupný a tmavý nám spánkem omamným jak můrou tíží prsa. Jsme k smrti zemdleni, jsme ospalí a malí, vše plno mrákoty, my jdeme v náruč tmám, a co nám velkého a svatého, se halí za závoj vylhaný a v mlze hyne nám... * Ten šestý červenec – ah, svatá žertva ona a výkřik poslední, jenž pustou nocí zní! – Kde skryta hranice, tam spadne lhavá clona, a foenix z popela tam, Pravda vstane z ní. A paprsk zářící pak prvý, druhý, třetí se do tmy zachvěje a září zaplápolá, 22 jak duha vzklene se a do azuru vzletí, půl míry hrdlička a slávy orel zpola. Pak zář ta posvátná vše staré rány zhojí a líku nakane do rozjitřených ran, že prchne hladové po marném, dlouhém boji do říše mrakavé tmou hejno lačných vran. Tu bude slyšeti hlas jeden, který učí, že s čelem bez pravdy tu není lásky žádné a spásy zde ni tam... A tenkrát do náručí v stoletích budoucích si lidstvo s pláčem padne. 23