AJ, PROČ BYCHOM SE TEDY NETĚŠILI...

Bohdan Kaminský

AJ, PROČ BYCHOM SE TEDY NETĚŠILI...
(V NÁRODNÍM DIVADLE 1. BŘEZNA 1903.)
Aj, proč bychom se tedy netěšili, když naší „nevěstě“ dal Pánbůh zdraví, že ona, ten náš vzácný klenot milý, dnes nejhezčí své jubileum slaví. Vám všechněm je tu známo zajisté, že „Prodanou“ dnes hrajem po čtyrsté – mně věřit můžete, já principál za celou těch let řadu nedohlednou v té „Prodané“ jsem svoji roli hrál a vynechal jsem všeho všudy – jednou! Buď dovolena mi ta vzpomínka – však uvidíte dnes i Krössinga, ten – mně i sobě dosvědčí to rád, sám zpíval víc než třistakrát. A vzpomínám, jak roky jdou a míjí, – i „Prodaná“ má svoji historii. To v „Novém Českém“ hráli jsme ji po sté. Byl večer, v němž Smetana, v tváři bledý na scénu přišel, tenkrát naposledy v svém životě... Šum náhle v bouři roste a celý dům potleskem zaburácí – ó, projev lásky čistý, nejvyšší k drahému mistru, velké jeho práci! Tich Smetana se kloní – neslyší – 70 a pláče... I všem druhým zrak se kalí... A večer jiný vzpomínkou se hlásí, tak dojímavý, plný tklivé krásy: to „Prozatímní“ když jsme zavírali svou „Prodanou“... I tehdy nejednomu zrak zvlhnul, všude citů bouřný nával, když milému a předrahému domu poslední sbohem! každý ještě dával, a bylo všem, jako když dobrý známý nám umírá a tak se loučí s námi... Pak Musa naše v stánek vešla nový, jejž z mozolů svých stavěl Národ Sobě – a po letech, kdy bylo Smetanovi již ustláno v tom vyšehradském hrobě, Nevěsta naše kouzelná a milá v té řadě vítězných a krásných dní před světem cizím slavně zvítězila, když prvně vyhráli jsme – ve Vídni. – Jde nyní světem, kde ji mají rádi, jde plna něhy, půvabu a mládí – však cizina když tak ji v lásce chová, kéž u nás doma to jí k štěstí stačí, že svoji „Prodanou“ my vždy a znova a každým dnem z té duše máme radši. Nechť v Novém roce nové štěstí pro ni vždy pokvete, buď dlouho, dlouho zdráva – a tomu, pro něhož zrak slzu roní a který nám ji v svatý odkaz dává, buď čest a dík a nesmrtelná sláva! 71

Básně v knize Verše příležitostné: