IGNÁTU HERRMANNOVI

Bohdan Kaminský

IGNÁTU HERRMANNOVI (1924)
Jsou lidé pošetilí, kteří, na krku sedmý křížek je-li, svedeni zvykem jiných, věří, že snad by pomalu teď měli již začít stárnouti. Ty dej si však říci, drahý Herrmanne: kéž z těchto pošetilců nejsi, kéž Tobě se to nestane! Mé dávné přátelství dnes nutí mě k tomu, upřímně Ti říci, že Ty máš ještě na stárnutí dost času! Měsíc po měsíci, rok za rokem ať prchá, Ty si stárnutí nech až na chvíli, až – však se toho dočkáš! – kdysi sto let Ti hlavu nachýlí! Nač pospíchat? Ať život letí, jen příliš nebude-li bolet, nic do toho-li nepřijde Ti, jak dlouho potrvá? a sto let zde bude jako v okamžení. A stárnouti dřív, jaký spěch? 111 Svět ať se kolem vdává, žení, Ty klidný úsměv Svůj si nech! Své mládí dlouho sobě ponech – až do té stovky! Dočkej se jí mlád, v plném zdraví! Po zákonech odvěkých bohů tíha její až dostaví se, potom stárni, jak chceš! Jsi ale moudrý dost, nespěchej na to! Zjednotvární pak život – není nad mladost! A, že tak mají Tebe rádi, dál rozsívej Svůj úsměv kolem, i v tom Svém pokročilém mládí dál zůstaniž nám apoštolem té radosti, jež hořký lidský náš osud jasní, a dál všem nám k radosti jen zůstaň vždycky tím starým, mladým Herrmannem. 112

Básně v knize Verše příležitostné: