I. Kdys v mrtvém tichu, kdy se nehne list,

Bohdan Kaminský

I.
Kdys v mrtvém tichu, kdy se nehne list,
Kdys v mrtvém tichu, kdy se nehne list,
usnula matka, přemožena mdlobou. Tu přišel k ní, kdo dávno plál k ní zlobou, chtě krást jí děti, kořistí svou jist.
Chtěl vychovat v nich k matce nenávist, chtěl děti, které byly její zdobou, by zapomněvše na ni, vzrostlé dobou, otroctví jednou padly za kořist. Ó, vzbuď se, matko, zachraň děti rodné! – A vzbudila se v poslední té chvíli s výkřikem, který na dno v srdce bodne. A vzchopila se rázem, s jejích skrání blesk srší, a v ní obří rostou síly jak lvici, která mláďata svá brání. 7