PAMÁTCE JANA NERUDY

Bohdan Kaminský

PAMÁTCE JANA NERUDY (1891)
Jak možná věřit, že bys, mistře drahý, víc nebyl mezi námi, že v kámen už Tvé změnily se tahy, v led ztuhnul úsměv známý... Jak možná věřit zprávě, která drtí jak hromu strašná rána... Ty mrtev! Mrtev, ve objetí smrti, jež přišla nečekána... Hle, umřel... Srdce uvěřit se bojí a chví se žalným steskem. A hle, lid v smutku zadumaný stojí v tom kraji našem českém. Ó, trudno věřit, smrt, jež jala Tebe, tak záhy rtem že přilne k drahému čelu, navždy pero vzala z Tvé drahé ruky pilné. A trudno věřit, že Jsi na vše časy šel mezi mrtvé spáče... – Však Matka Vlast své roucho roztrhla si a usedavě pláče... 50