SEN ČI ŽIVOT.

Eliška Pechová-Krásnohorská

SEN ČI ŽIVOT.
Opona spadla, jdu z divadla domů; v dušíduši si odnáším bouřlivý mrak, rachoty kulisních vichrů a hromů, přívaly dojmů, jich kouzlo i tlak. Nechť padli reci a v pamětní urnu tragický los mete slavný jich prach, nechť zvoní rolničkou v života chmurnu posměšný šotek, všech fatalit brach. Vše, co se na prknech jeviště hrálo, dohrává v čivech jak prožitý děj. Po rušném divadle spí se však málo, divocí snové pak tropí svůj rej. Omamní snové! V nich nerozezná se, co pouhým ohlasem divadla jest, co planým zdáním je v děsu či kráse nebo v čem životné pravdy je zvěst. Ryzí ať cos, ať jen pozlátkem zlaté, falešný, pravý ať jásot či sten; s komedií se tu skutečnost mate, život se snem zdá a životem sen. Nejeden symbol mi ze snů těch vzešlý na mysli tane i v probuzení o vzdušném zámku i zlámané grešli, o spící princezny vykoupení. Nejedna hádanka báchorkovitá z nočních těch mrákot chce na denní zář; nevím, zda pronikne to, co v nich kmitá, a zda k těm snům kdysi zveršuji snář. 17