JOSEF KAJETÁN TYL.

Eliška Pechová-Krásnohorská

JOSEF KAJETÁN TYL.
Okouzlen úsměvem Thalie vlídné, kladivem srdce on vbíjeje hřeby bohyni do krovu svatyňky bídné, žil v jejím plátěném nebi. Myšlenky héros a trpitel v žití, ideál chovaje v básnické lebi, tím živil sebe, co bohy jen sytí, a hořce tvrdými chleby. K Muze a k vlasti lnul tulák ten svatý, bezdomý poutník, jenž nemaje, kde by zastavil u cíle bludné své paty, snášel všech démonů škleby. Až jako člunař, jenž ztratil své veslo, zahynul, zapadl, utonul v hloubí; však jeho dílo se v paprscích vzneslo dnes mezi národa chlouby. Muk žití Tylova tragiku tklivou zvěčnil pak rozmarný skladatel frašek; břitkou v tom cítíme pravdu vždy živou: Fatum jest odvážný šašek... Zlatý když zakládal chrám národ sobě, sen se mi zdál: nesl v základ mu v hrsti genius nabranou v Tylově hrobě špetičku posvátné prsti. 21