PO LIBUŠI.

Eliška Pechová-Krásnohorská

PO LIBUŠI.
Opona spadla, proroctví spásy doznělo se rtů Libuše lepé. Vraceli jsme se ze chrámu krásy v bludiště žití do noci slepé. Z nádherných vidin, vítězných zjevů do stínu pochyb vrženi opět, prahli jsme sudbu věšteckých zpěvů neznámým zítřkům uslyšet dopět! Budoucna taj nám opona těžká před zraky kryla černě jak smutkem... Nezjeví-liž nám soudkyně, kněžka, co v nás je sněním, co bude skutkem? Národa věštko! Co bude s námi? Co s naším příštím? Slyš – kdesi tiše tmou zazněl nápěv dojemně známý... Odkud? Či z našich duší jen dýše? Nápěv to slavný slov, která pěla Libuše, čtouc je z osudů desky; s ním naše srdce slova ta hřměla: „Neskoná drahý národ náš český!“ 18