ČERT A KÁČA.

ČERT A KÁČA.
V snu řekla snad Káča jen žertem, že raděj by tančila s čertem než sedět a hanbit se převelice všem na posměch v hospodě při muzice. Čert Marbuel vyzval jí v kolo a mrštně s ní zatančil solo, však potuchy neměl ni ze vzdálí, jak s divokou Káčou se napálí. Chtěl napálit ji, ale běda, sám pohořel, Káča se nedá! Ta od zadu v náručí chytla si jej, čert Káču měl na krku, děj se co děj! On utíkal, střásal ji hněvně, leč Káča se držela pevně, čím dále tím větší proň měla tíž, neb nosila na hrdle zlatý kříž. Čert upachtěn sotva již dýchal, jen potil se, funěl a kýchal, jak zplašený motal se čehý a hat, až klopýtl na prahu pekelných vrat, Čert vrátný jej propustil vraty, a Marbuel vzkřik’ na své braty: „Hou! Rychle mi pomozte od Káči!“ Však marně to zkoušeli roháči. A Káča se rozhlédla kolem; tu za plným jídelním stolem si hověli čerti a karbanili a jedli a pili a repetili. Nu, Káče se líbilo peklo 77 a srdce jí zálibou změklo v tom veselém, fešáckém podsvětí, i pustila zajatce z objetí. Tu ovčák, či pasák snad koní se slitovav, přišel si pro ni. Však z pekla se Káče již nechtělo zpět pryč od Marbuela zas na tento svět. Až Satanáš, pekelný kníže, již starý, se přibelhal blíže a rozhodl jinak než Káče vhod: „Jdi domů!“ a ukázal na východ. „Jen lotry zde vaříme v kotlích, já netrestám hříšníků zkrotlých; sem nepatří poctiví peciváli a žádní, kdo pro peklo neuzráli. Tys, ovčáku, také to slyšel; jdi, táhni zas, odkud jsi přišel! Však něco přec ještě ti pošeptám, ty odpověz pravdivě, nač se ptám. Jest kněžna, jíž sloužíš, ta hrdá, vždy dosud k vám skoupá a tvrdá?“ – „„Ba není! Ta zlého nám neučiní, ta mnoho nám dělá teď dobrodiní.““ – „Ty, dobráčku, chceš jí snad šetřit. Dva čerty k vám pošlu ji zvětřit. Sem nepatří, hodná-li na zemi. Teď, ovčáku, s Káčou již kliď se mi!“ Leč Káče se ani dost málo pryč nechtělo; peklo se smálo! Tu ovčák ji popadl, poceloval, z vrat pekla zpět na zem ji vytancoval. 78 „Viď, Káčo, že nad pány zdejší ti v pekle jsou spravedlivější?! Být u nich – toť skoro jak přilepšení! Však modlím se: Neuvoď v pokušení...“ 79