NOC LETNÍ

Josef Svatopluk Machar

NOC LETNÍ
Den horký byl. Teď mírně vane západní vítr. Od východu nám měsíc – kdos mu odkous půli – se usmívá svým zářným stříbrem. Do dáli černý kraj se táhne se sty a sty svých žlutých očí. Pijeme víno. Nasloucháme všem hlasům noci. V dálce kdesi sněmují žáby, jak by děti tam rachotily řehtačkami. Vlak duní, píská. Hrčí auto. Pták vykřikne a zas je ticho – ne, šumí to tu... v dálce... blízko a s hůry... hvězd pár se tam chvěje... snad ony... Náhle s jedné stráně tahací zalká harmonika a v naříkavých tonech hlásá o louce zelené a kvítí, jež roste na ni. A ta louka je neposečená... Teď výkřik – hlas dívčí... Harmonika kvikla a mlčí... Žáby vášnivěji řehotat začly... Za takové noci Leandr vrh se v šumné proudy vln a k Sestu ploval, kde jej s věže už vyhlížela Hero černovlasá žhavými zraky – Za takové noci Romeo stoupal po žebříku vzhůru, kde na balkoně Julie se chvěla 24 a každá vteřina se být jí zdála věčností krutou – Za takové noci Jesika s Lorenzem si povídali (an stromy líbal sladký větérek jich ztlumiv šumění) o reku Troilu, jak povzdech zasílal ku stanům Řeků kde bděla Kressida – Ba za takové noci dle Shakespeara si člověk vyvolává příhody dávné. Vše se opakuje. A miliony takých nocí bylo a miliony bude... Je ti smutno ty lidská efemerko? Proč že? Snad bys byl chtěl je prožít všecky, co jich bylo a co jich bude? Stačí ti ta dnešní a několik jich přec snad přijde za ní. – A počkej trochu: slunce ráno vyjde, za touhle nocí čas se zavře navždy jak voda za vším, co zapadlo do ní. Za touhle jako za všemi, jež byly, za touhle jako za všemi, jež přijdou, jak za tebou, jak za těmi, kdož kdysi je dýchali, jak za těmi, kdož příště v ně hledět budou a jim naslouchati. Čas, Nic a Věčnost... Kam chceš, hrdá hlavo, žíznivá slávy, vepsat jmeno svoje?! 25

Básně v knize Rozmary (in Macharovy spisy, svazek 52):