OŘECHOVKA

Josef Svatopluk Machar

OŘECHOVKA Sochaři B. Kafkovi.
Tři světy tady. Lidé boháči, jichž vily planou do hvězdnatých nocí svých světel čtverci; oni a jich ženy jen auty jezdí; čím jsou, neví se, a sotva podle jmen na lesklých štítkách u dvířek vil, jsou známi poněkud. – Snad bankéři, snad továrníci – kdo ví? Svět druhý žije dole v úřadech kol papírů a pro papíry. Z rána jak pilné včelky z vrátek vyletí, zakývnou pozdrav děcku svému v okně, jež pusy posílá, a s aktovkami k tramvaji klušou – zatím ženy jejich zde větrají a z okna do okna se pozdravují dle hodnostních tříd svých manželů, pak děvče vypraví k nákupu se psem, oběd připravují a odpoledne vyhlížejí návrat přednosty domácnosti. Den co den tak. Jen v neděli se pořádek ten mění, klid v úřadech, den odpočinku doma a výletů a návštěv. Třetí svět – to umělci jsou. Těší se z těch sídel, jež z dluhů zrobili si. Světem jejich zde není zápas umění a -ismů a směrů, hesel, mod a takých věcí – zde žijí lidsky: u pracovních stolků 9 a v dílnách světlých. Potká-li zde časem i tuhý klasik druha orfistu, tu povídají o svých zahrádkách, o pokroku a rozmaru svých květin a o bizarních tvarech kaktusů. Jsou šťastni sluncem, světlem pokojů svých, neb našli, že ten lidský organismus jak slunce, tak i světla potřebuje, a vzpomínají na ta leta dlouhá, kdy jako mloci žili beze světla a v chladu v boji s bídou života. Jdou dolů do města jen, když je nutno nakoupit něco, nebo k schůzi jakés té oné korporace – kde jich jmena se vyslovují s jistým akcentem. Západní vítr stále přináší sem výdechy dálných lesů. V slunci leží ty domky s narudlými střechami a zahrádky se spoustou voných květů. A sníh když padne, je tu bílo vše,vše jak v pohádce. A je to tichý přístav, kde po zlých plavbách, bouřích, odříkání parníky, lodi plachetní i bárky se zdají odpočívat, nežli přijde ten přísný povel k cestě poslední. 10

Básně v knize Rozmary (in Macharovy spisy, svazek 52):