Jaroslav Sternberk.
Povězte mi, co tu straší?
Jaký zlý duch lidi plaší
Z divočené chrastiny?
Povětří zde bouří chladné,
Zvěř se děsý, tráva vadne,
Umírají květiny!
Mezy potvornými hady
Tatarové leží tady,
Kteří světu hrozyli;
Z pustotin svých vybíhali,
Národyby ukovali,
A se v krvi brodili.
Evropa schla, muží mdleli,
K Bohu s sklopenými čely
V zmatenosti volali;
Ženy, starcové a děti
Vidouc na smrt vyváděti
Pány, strachem klesali.
[3]
K nám co přívaly se valil,
Radosti a pokoj zkalil
Zástup z krajin širokých;
Ctnost a outlé nevinnosti
Nevzbudily outrpnosti
V srdcých mužů divokých.
Čechy v bídě vrchovaté
Spatřiv, budě k lásce svaté
Jaroslav dí horlícý:
Vstaňte mocní hrdinové!
Rozliťte se jako lvové
Na divochy hubícý!
Praviv rozžal svobodníky,
Aby syvé násylníky
Vypudili z dědiny.
Čechové y Moravané
Opouštějí milované
Pro vlast kleslou rodiny.
Jaroslave! sprostí na tě,
Na tě páni sedíc v zlatě
Naději svou skládají;
Tvým se řídí jasným okem,
Za tebou se mužným krokem
V zůřícý boj vydají.
4
Vévoda div vyvozuje,
Nepřátely naplňuje
Nesmyslnou hrdostí;
Sám pak v Holomoucy s svými
Bojovníky udatnými
Zavírá se s chytrostí.
Zůřivců zde zkázy hledá,
Z města vyloudit se nedá,
Krotí bůjnost hrdin svých.
Tatarové prozpěvují,
Vsy a hrady zapalují
Majíc posměch z Čechů ctných.
Darmo zbitých hlavy nesou,
Darmo měšťané se třesou
Vidouc hlavy krvavé;
V ouzku prosý na kolenou,
Aby myslí rozhorlenou
Ztrestal dráče sápavé.
Nechť se smělý Tatar vzteká,
Jaroslav náš času čeká,
Ažby jako mstícý hrom
S šlechetnými bojovníky
Na bezpečné ukrutníky
Vrazyv, střel je co blesk strom.
5
Neplač nevinnosti svatá!
Žen a mužů těla spiatá
Vysvobodí hrdina,
Vyvalí se jako moře
Hltajícý, setře hoře,
Jak jen padne hodina.
Již noc strašlivá se blíží,
Spaní spité vrahy tíží,
Hrdin volá znamení,
Moudrý vůdce pluky vede,
Ohněm, mečem v dráby bledé
Rozplozuje zmatení.
Bitva bouří, břinčí meče,
Řeka vřelé krve teče,
Stohy těl se k nebi pnou.
Jaroslave! skály trnou,
Když se s tebou naši hrnou,
Když mře Peta rukou tvou.
Jak Bůh hledíš bystrým okem,
Nepřátelé strašným skokem
Pomatení běhají.
Kam se rozvětřency děli,
Co svět pohltiti chtěli?
Kde lid tichý šlehají?
6
S mocý zašli Tatarové,
Slávou krásní hrdinové
Drtí pouta nevinným;
Ukrutenstvím zbité ctnosti
Vyrvaly se urputnosti
Mužným skutkem jediným.
Vysvobozená vlast plésá,
Bratr bratru k srdcy klesá,
Matka synu v náručí,
Vzdává milka vinouc k sobě
Díky Jaroslave! tobě,
Že jí ouzkost nemučí.
Starcy tváří rozhorlenou
S dětmi k vítězům se ženou,
Panny pějí růžové;
Děkujeme hlasy mdlými,
Ale srdcy upřímnými
Za svobodu, mužové!
K ním své s šedivými vlasy
Kmeti připojují hlasy,
Vypravujíc vesele:
Nebezpeční prchli dnové,
Vámi okříváme, lvové!
Na duši y na těle.
7
Vy jste slavně zvítězyli,
Za sousedy posvětili
Sebe na smrt s radostí;
Za to věčnost na vás kyne,
Sláva mužům věnce vine,
Vlast se vděčí s vroucností.
Evropo! pout prázdná klekni!
Šťastná budoucnosti! lekni
Zázraku se mocného!
Hrstka smělých bojovníků
Střela hrůzu ukrutníků
Zprávou muže moudrého!