Poutnice
podlé Anglického.
Krásná poutnice co růže
Potkala se s klášterníkem,
S uctivostí co jen může
Rozmlouvala s velebníkem;
Pověz mi ó muži svatý!
V klášteřeli můj hoch zlatý!
„Jak ti mohu zprávu dáti?
Neznám panno hocha tvého.“
Musýš„Musýš otče svatý! znáti
Dobře mého rozmilého,
Poutník bloudícý bos světem
Známý jest y malým dětem.
Krásný jako anděl býval,
Růže na tváři mu kvetly,
Vlasy jako zlato míval,
Co se do prstenků pletly,
Láska s sněhového čela,
S očí vlídnost prohlížela.“
„Ten tam; v hrobě za klášterem
Panno! dávno odpočívá,
Když se nehodami derem,
68
Láskou již se nesoužívá;
Vzdychávaje pro milenku
Bloudil dnem y nocý venku,
Až se dostal do kláštera,
Kde y došel utišensutišení;
Světa podvodného dcera
Byla jeho potěšení,
Pro ní toužil chodívaje,
Na ni myslil umíraje.“
„Bože! co se semnou děje?
Můjli milý v hrobě leží?
Jak květ vadnu bez naděje,
Mráz již po těle mi běží;
Bídná duše! vyjdi z těla,
Ach! má rozkoš umrtvěla.“
„Nenaříkej, panno milá!
Pláčem hoch se nenavrátí;
Lítost tobě zdivočilá
Krásu setře, život zkrátí,
K Bohu obrať srdce těsne,
Bohem skála s něho klesne.“
„O přej! ó přej muži svatý!
Ať mé slzy hojně plynou,
Had mne žere jedovatý,
69
Že mou zašel milek vinou.
Ach! hoch krásný život vsadil,
Aby hořkosti mé sladil.
Co sy počnu opuštěná?
Kam se vrhnu v zmatku divém?
Byla jsem co kněžna ctěna,
A teď bloudím v světě synémsyvém;
Kyž y umru v brzké době,
Roztomilý, na tvém hrobě!“
„Ztiš své panno! srdce těsne!
K čemu marné naříkání?
Mrazemli jen kvítek klesne,
Víc ho láska neuchrání,
Zajdeť jak sen, jako pěna
Švarný muž y pěkná žena.“
„Ach! což muži svatý platí
Slova sladká v zmatenosti?
S milým duše život tratí,
S milým mrou y veselosti.
Pro mne sešel můj hoch zlatý;
Kdo mne ztiší? který svatý?
Právě jako růže kveta
V kráse mládků vykračoval,
Rozkoš mladistvého světa
70
Jen mne ze všech zamiloval;
Ach! mé drahé potěšení
V světě není k nalezení!“
„Neplač panno pro mrtvého,
Muží denně sliby zradí.
Usta jak rtuť vrtkavého
Řeči pochlebenstvím sladí;
Panně lásku věčnou jeví,
A hned zrádce o ní neví.“
„Muži svatý! můj hoch žádné
Neznal lsti a nevěrnosti,
Jeho srdce ctné a řádné
Milovalo v nevinnosti,
Věrný pro mou umřel vinu,
Za to zajdu na pustinu!“
„Kam chceš panno v bouři jíti?
Vzhlédni, jak se kalí nebe;
V horách počíná hrom bíti,
Hrom y s deštěm zděsý tebe.“
„Ať hrom bouří, dešť se lije,
Předc mé viny neumyje.
Ještě před odchodem zběhnu
K hrobu mládenečka ctného,
Slzy na hrob lijíc sehnu
71
Se, a zlíbám milka svého;
Snad v té pukne srdce době,
Milá umře na tvém hrobě.“
„Popatř panno! kdo tu stojí!
Znášli rozmilého tváře?
Láska naše rány zhojí,
Nám y vyjde štěstí záře;
Vždyť jsy srdečnými hlásky,hlásky
Vyjevila prudkost lásky!
Zoufání mne do kláštera
Hnalo z světa podvodného,
Od rána až do večera
Tam jsem želel srdce svého;
Blaze! než rok zkoušky mine,
Že tě milý k srdcy vine.vine.“