Shledání.

Shledání.
Máj se vzkřísyv smutky pudil, K rozkoši a kráse budil Pole, háje, vinice. Lásky sladkosti a hněvy Ptácy vylívaly v zpěvy, V lůnu vábné štěpnice. 88 Běla v milé vůni sedíc, Na milostné dítě hledíc Růžičky mu podala; Jakés přepodivné hnutí V srdcy cýtíc, v užasnutí K miláčkovi zvolala: Vidíšli, jak pěkná růže Sýlou, co jen sebrat může, Z poupěte se prodírá? Pocyť synku blaženosti, Brána hojné veselosti Nám y tak se otvírá. V tom již cyzý přicházeli, Drahé zboží přinášeli K nohoum ženy spanilé; Běla jako zkostlá sedí, S podivením na ně hledí Čtoucy: Běle rozmilé! Trne, vzdychá, slzy leje, Přemejšlí, co se to děje, Hledá slova, slovo mře; Než se vzbudí z vytržení, Vidouc jiné okouzlení Nadějí a strachem mře. 89 Služebnícy s zlatem jedou, Do blažícý vlasti vedou V slávě pána milého; Jakby blesk jí projel žíly, Tratí každou kapku sýly Těla divem zbitého. Muž se s ochotností blíží, Milenku svou k prsům klíží, Líbá usta sladnoucý; Ouzkost v srdcy těsném vadne, Běla hoří, Běla mladne, StvíStkví se růže kvetoucý. Jak se dítě strachem divé Tiskne k matce starostlivé K nejvěrnější podpoře; Tak se vinouc Běla k svému Miláčkovi ztracenému Zapomíná na hoře. Vždyť muž dobrý v smrt se hodil, Moře přeploul, světy schodil, Rájby zlaté žence květ; Tys můj klenot nejkrásnější, Praví, mámli nejmilejší Tebe, mám y celý svět. 90