Lichvář.
Jednou lichvář pro poklady
Běžel ve snách do zahrady,
Strachy třásl se ohlížeje,
Zdali zrádný větřík věje,
Zdali stín se doví,
Poklady že loví.
Jak jen vešel do zahrady,
Skákal patře na poklady,
44
Ač tu hrůza čertů stálo,
Srdce se mu v těle smálo,
Že má poklad míti,
Možným pánem býti.
Darmo čerti metou hromy,
Vyvracují statné stromy,
Darmo tvoří divné stvůry,
Vyvádějí lvy a můry,
Lichvář k ním se staví,
Potměšile praví:
Dosti páni čerti! dosti,
Proměňavé ouskočnosti,
Burcování se lstí vaší
Od zlata mne nevystraší,
Poklady mi dejte,
Za ně duši mějte!
Ďáblové sy řícy dali,
Za poklady duši vzali;
Lichvář poskakoval kolem,
Když mu zlato nesli polem,
Doma milé Bohy
Vyrovnali v stohy.
Nyní u pokladu seděl,
Jasným okem na něj hleděl,
45
Zlato se mu vůkol stkvělo,
Srdce posvícení mělo;
Nechcy, mluvil, nebe,
Mámli zlato tebe.
Kdybys viděl poklad králi!
Jakby se ti oči smály,
Řeklbys: Za zlato své v lůnu
Štěstí plésej na mém trůnu;
Ne tak pane králi!
Kovy pro mne zrály.
Čeho bojovníku hledáš,
Že mi oddechnutí nedáš?
Chcešli zlato vzýt se stkvoucý?
Chlub se slávou nehynoucý,
Svět y klaň se tobě!
Zlato volím sobě.
Jaká krása, jaké světlo
Rozum mně y pamět spletlo?
Kde se třpytí, kvete nebe.
Co jsem kráso zočil tebe,
Srdce jindy chladné
Vroucý láskou vadne.
Panna milostivě praví:
Ztiš se! udělím ti zdraví,
46
Ty jsy duše štěstí mého.
Popřej zlata rozmilého,
Bych v tvém milování
Došla radování.
Jak med milostenko sladká!
Nesvedou mne slova hladká;
Čistás jako konvalinka,
Dobrá jako holubinka,
Však tě nechcy zato,
Abych ztratil zlato.
Tak sy zlato vychvaluje,
Pro ně Boha potupuje.
Cosy šustí; bloud se leká,
V hustině že zloděj čeká,
Že mu pěkné zlato
Bude mocý vzato.
Větřík fičí, strachy skáče,
Vlasy trhá sy a pláče,
Na zemi zas mrtvý leží,
Nyní z domova ven běží,
Do města chce jíti,
Petrovským se skrýti.
Sotva vyšel, zlodějové
Ze zahrady jako lvové
47
Jiskříc s zbraní nataženou
K muži skostlému se ženou;
Darmo slzy rosý,
Zamračenců prosý;
Zatvrzency svázaného
Jako vraha šeredného
Na hranicy postavují.
Kde máš poklad? vyhrožují,
Vyznej, syc v té době
Smrt tě přijme k sobě.
Oheň nesou; lichvář trne,
Když se lůza s ohněm hrne;
Bídně sejde, není zbytí;
Světy za své živobytí
Dalby dráčům lehce,
Zlata dáti nechce.
Nákeřnícy nemeškají,
Syrný oheň zakládají,
Plamen šlehá, dým ho dusý,
Teprv hrozné muky zkusý,
Hoří; křiky ranní
Zbuzují jej z spaní.
Kouká, na posteli sedí,
Pozbyv hrůzy vůkol hledí,
48
Milého tu není zlata,
ŽádatŽádá hranice a kata,
Nad ztrátou se děsý,
Pro sen chlap se věsý.