Poprava.
Z divoké pustiny zdvihala smrt se,
Sypala po světě s hladem y mor;
V pramenu zkalila blaženost lásky,
Klatila dětinky s zlatými vlásky,
Májové panny y moudrosti zbor.
V chatrné chalupě ležely dítky,
S nimi y šedivý stařeček mřel;
Dcera se snažila ve dne y v nocy,
Svémuby zlehčila bolesti otcy,
Stáleby pokrmu s dítkami měl.
Žehnej tě Hospodin laskavé dítě!
Anděl y při tobě po cestě choď!
Pro léky chvátala panenka k městu,
Bohatec zamezyv milence cestu,
Promluvil: Růžinko do hradu poď!
Na hradě panuje radost a zdraví,
Kvete y v sladivé rozkoši ráj,
Na hradě stříbro a zlato jen hoří,
Doma tě nemoc a chudoba moří,
V bolesti hasne tvé mladosti máj.
123
Na hradě klenoty před tebe složímsložím,
Více než Bohyni budu tě ctít;
Nad zlato, nad život miluji tebe,
Do pekla vběhnu, a vderu se v nebe,
Nemoha bez tebe hodiny být.
K tobě se přivinu v slavnosti lesku,
Láskyť a blahosti směje se den;
Nastojte! jako květ zahyne radost,
Do moře věčnosti uplyne mladost,
Naděje prchne co šálivý sen.
Vyjasni milenko spanilé čelo,
Bodlavé ouzkosti z mysli své puď!
Dokud věk růžové mladosti přeje,
Nebe ti do srdce rozkoše leje,
Plésej, a na zemi Bohyně buď!
„Nebeli slibuješ dívčicy chudé,
Nevinné duši proč koval jsy pád?
Poctivý milenec ctnosti se světí,
Pro milé srdce y do ohně letí
Snášeje bídy a trpkosti rád.
Měj sy y zlato y krásy y hrady,
Chudobu miluji, miluji čest;
Srdceli bez vady netluče v těle,
Byť jsy y do nebe vnášel se směle,
Krásy a slávy blesk Satanem jest.
124
Vejskej sy v krásy a radosti lůně,
Kouzli sy ráje a hostiny stroj!
Dívčice zvolila samotu zlatou,
Jistěby splnila povinnost svatou,
Pokoje popřej a Boha se boj.“
Řekla a chvátala pro otce k městu
Nevinné mládeže sláva a květ;
Bohatec milence chvátati nedal,
V mysli své zkažené podvodu hledal,
Skrývaje jako had do květin jed.
U panny klekaje do nebe volal:
Bože ó Bože! kam utekuuteku, kam?
Srdce mé plamenem milosti hoří,
Krása mne mate, a radosti boří,
Všecko je na světě pěna a klam.
Strašlivé pustiny! bez srdce skály!
Z ráje a z rozkoše zaběhnu k vám;
Přijměte zůřivce do svého bytu,
Zbavte ho každého sladkého cytu,
Ustavte vzteku a ouzkosti chrám.
V špinavé hazuce trýznit se budu,
V žalosti najde mne slunce y noc;
Darmo ach! páčiti ze srdce mdlého
Začnu tě obraze anděla svého,
Divoké milosti zvítězý moc.
125
Pustina vylije outrpné slzy,
Skála se roztrhne, rozpukne zem;
Jediné srdce byt mladivé lásky,
Zříli mé bolesti, sladkými hlásky
Volati bude: teď pomstěna jsem.
Neplésej před časem hubinko sladká!
Smrtícý plamen mi do srdce vjel;
Ještě tě nevine milenec k sobě,
V pramenu zakalím blaženost tobě,
Kdybych y v pekle se smažiti měl.
Nežlibych spustil se mladice krásné,
Chudera plesal, a bohatec vad,
Dříve y kraje y rodiny zplením,
V plamenu zahynu s hradem y jměním,
Do kola dračicy proplete kat.
Očima jiskře a na těle trna
Bohatec dívčicy do hradu nes;
„Propusť mne, otec ach! hladem se moří.“
„Což mi je do otce, srdce mé hoří,
Plésejme, stařec nechť zahyne dnes.“
„Kyž tě ó divochu! Hospodin potře!
Jsyli to sklíčené ouzkosti štít?“
Ještě to mluvila, lidé šli z lesa,
Bohatec ulekl se dívčicy nesa,
Shodiv ji, začal y křičet y klít.
126
Vytrhnuv nůž řekl: Lidičky kde jste?
K pomocy poctivý člověče poď!
Dračice nůž do mne vrazyti chtěla,
S lotryby v samotě hejřiti směla,
Vzteklicy uchyť a do želez hoď!
Darmo se vinulo nevinné děvče,
Bohem y tvrdilo pravdy své řeč.
Lidé ji svázali, do města vedli,
Soudcové v rychlosti do rady sedli,
Soudili, vyřkli y na pannu meč.
V mořivé nahotě nedbaje hladu,
Zbíhal se k popravě se všech stran lid;
Dívčicy spatřili v neviny kráse,
Ztrnuli, andělem býti jim zdá se,
Stařec y mládek co hromem je zbit.
Rukama lomili, vylili slzy
Ženy y mužové v ouzkosti své.
Nebylo draka, a nebylo skály,
Coby zde bez cytu, bez slze stáli,
Nectili hlasytě dívčice ctné.
Bez strachu podala katovi rukou,
Odkryla sněhové bělosti krk.
Oči se zakryly neviny záře,
Lidé se zděsyli, zandali tváře,
Bohatec vida to hrůzami shrk.
127
Rozumu potrativ do lesa zaběhl,
Přes hory, přes doly plazyl se had.
Přes moc se nevinnost na světlo drala,
Potupa soudcovi odplatu stlala,
Z ouzkosti v jeskyni ukryl se kat.