Vojna.
Na nebesa hledíc,
Trpké slzy cedíc
Krásná Lína seděla;
Vůkol utrápené stály
Černé lesy, příkré skály,
Řeka smutně hrčela.
Zvěř a ptácy oněměly,
Jakby nářek slyšet chtěly.
Kde jsy milý! kde jsy?
Slyšte hory lesy
Zarmoucené dívky hlas.
Kams se rozkošného těla
Ušlechtilá kráso děla?
Navrať k milence se zas!
Po tobě mé srdce touží,
A se dnem y nocý souží.
Přes blednoucý líce
Tekly slzy více
Panně hořem strávené;
Sotva mdlobou hlavu nesla,
Oko haslo, ruka klesla,
Srdce mřelo zemdlené;
15
Jakby u vidění byla,
Pomateně promluvila:
Bože! jaké zmatky!
Vidím hořet statky,
Lid se hrnout v dravý boj.
Běda kráse člověčenství!
V neunavném násylenství
Smrt ran rozesýlá roj,
Řady hynou, jenž co skály
Proti nepříteli stáli.
V mysli roznícené
Bouřemi se žene
K laskavému příteli;
Najednou se v běhu staví,
Pronikavým hlasem praví:
Ustaň vlasti mstiteli!
Podiž k srdcy upřímnému,
Ulev duchu zmoženému!
Hleďte mstiví dracy!
Můj se milý vracý
Vítěz z vojny zůřivé.
Co se na mne škaredíte?
Zamračeným nezděsýte
Okem panny bázlivé.
16
Méholi jste milka chtěli?
Vám se růže nezarděly.
Nebudu se více
Mořit za měsýce
Pro milého slzami;
Pěkné upletu sy věnce,
Sviji v kytky pro mládence
Plané růže s chrpami,
Ruce sepnouc na zem kleknu,
Vezmi čisté kvítky! řeknu.
Vida, co se děje,
Milostně se směje
Mladík ke mně nakloní,
Růží zardí se mu tváře,
Z očí bleskne lásky záře,
Sladký hlásek zazvoní:
„K srdéčku se přiviň mému!“
„Přivinu se k srdcy tvému!“
V tom se panna chtěla
Doteknouti těla
Rozmilého mládence;
S užasnutím trhla sebou,
Vzdychla hořce: Půjdu s tebou,
Neubíhej milence!
17
Ach! kam letíš širé kraje
Milý duchu probíhaje?
V plném pomatení
Hledíc na vidění
Zhrožujícý zoufala.
Mráz jde po mně! mezy katy
Hocha s krvavými šaty
Opět patřím! zvolala.
Stůj ó divokýdivoký, stůj kate!
Neutínej hlavy zlaté.
Již již nemá stání,
Vytržená shání
Po milém se mládency;
Volá, prosý, vzdychá, pláče,
Ruce spíná, kleká, skáče,
Sahá zvadlém po věncy;
Škubá věnec, mezy mlázý
Každý zvadlý kvítek házý.
Vidím, vidím blesky,
Slyším hromů třesky,
Běda, padá milý můj!
Chraň ho dobrotivé nebe!
Řekni Bože! prosým tebe,
Smrtícýmu hromu: Stůj!
18
Darmo prosým; milý klesá,
Hrdý vítěz nad ním plésá.
Řkoucy hrůzou trne,
Teď se na ni hrne
Sýla perných bolestí;
Jakby lidi usmrtiti,
Světy chtěla rozbořiti,
Hledí divá v neštěstí.
Jako dračice se staví,
K vrahům svého hocha praví:
Patřte na své činy!
Že jste švarné syny
Vyváděli do boje,
Otců, matek proklínání,
Poraněných bědování
Nedají vám pokoje;
Msta se strašná na vás svalí,
Pyšným Bohům slávu zkalí.
Již se země třese,
Neboť anděl nese
S nebe ortel smrtícý,
Svědomí zlé na vás šlehá,
Neustupná skála lehá,
Svírá srdce bouřícý;
19
Jděte do propastipropasti, jděte,
Trapte se, a denně mřete!
Takto v zůřivosti
Žehrá na vzteklosti
Bojovníků škodlivých;
Sýla mdlého těla vadne,
Srdce roznícené chladne
Vírem bouří svárlivých;
Ztrápená jen hořekuje,
Tichou žalost obnovuje:
Kde jsy milý! kde jsy?
Plačte semnou lesy,
Plačte hory, doliny!
Pukni srdce! Žádný z lidí
Na tom světě neuvidí
Milka slabé dívčiny.
Zašlať rozkoš má a sláva
Jako parnem outlá tráva.
Potok slzý cedí,
Smutně vůkol hledí,
Jakby hocha hledala.
Jde a vzdychá: V krátkém čase
Najdu na věčnosti zase,
V němž jsem štěstí skládala.
Ohlíží se; skrze houště
Kráčí zdlouha v mrtvé pouště.
20