Cyzyncy.

Vojtěch Nejedlý

Cyzyncy.
„Proč tak pacholíčku kráčíš Smutně drsnou cestičkou? S kým se, řekni, bídně vláčíš? S svouli slepou matičkou?“ 110 „Kam mne oči nesou, kráčím Dobrý muži! v cyzyně, Chudý s matičkou se vláčím Nevěda kam v pustině.“ „Co se pouštíš do cyzyny Bez přátel a bez peněz? Tuze zašels do pustiny, Daleko jest odtuď ves!“ „Musyli jsme utíkati Dobrý muži! v cyzynu, U nás zpurcy drancovati Začínají dědinu; Tiť nám vzali krásné statky, Pole, lesy, zahrady; Otce pobili y matky Nejmilejší poklady. Y já cedím dnem y nocý Pro tatinka slzyčky, V tuhé bouři se vší mocý Chránil jsem jen matičky.“ „Kam se myslíš nyní dáti? Bouřka hrozý škodlivá; Slyšíšli již vichry váti, Mračna hučet šedivá? 111 Již blesk žravý křížem šlehá, Z dálí houká divý hrom; Zde zvěř pomatená běhá, Tam se vyvracuje strom.“ Běda„Běda! kam se obrátíme? Kde se máti skryjeme, Přítelíčka nevidíme, Bídně v poušti zajdeme. Lidé bouří, bouří nebe, Vůkol hledím do nocy, Bože! Otče! prosým tebe, Přispěj matce k pomocy!“ „Neděs upřímný se hochu! Neděs bouře strašlivé! BoudaBouda, jak jen pojdem trochu, Skryje duše poctivé. Netřeba ti světem jíti, Do daleké cyzyny, U mne máte svůj byt míti, U mne skrovné hostiny.“ 112