Mladík a smrt.
V tiché nocy kvetoucými
Stromy měsýc jasně svítil,
Každý v sadě vonném cýtil
Nevyslovné potěšení;
Mládenec jen krásou chodě
Truchlivosti sebou vodě
Volal v divém pomatení:
72
Kde jsy duše srdce mého
Holubinko nejkrásnější?
Ach! mne láska nejvroucnější
Trýzní, nevidímli tebe.
A tu prosyl zvěř y skály,
By mu ku pomocy stály,
By se smilovalo nebe.
V tom se z houští chrustícýho
Cosy jak stín přibližuje,
Sladký hlásek vypravuje
Jako slavík v řeči medné:
Upokoj„Upokoj se mládenečku;
Co ti leží na srdečku,
Že mřeš v nocy, vzdycháš vedneve dne?“
Co„Co mne tepe, ani mocná
Neukrotí prorokyně,
Ani věrná přítelkyně
Nespne lahodnými hlásky.
Byť jsy hvězdám kládla běhy,
Spiala proudy vášní břehy,
Věčné nevyhladíš lásky.“
„Plaš sny srdce stírajícý!
Pročbys plachou nevěrnicy
Slavil jako milostnicy?
Spusť se mrzké ženkylosti,
73
Budiž hrdinou, a světy
Proleť hubě mečem květy
Vyhlášené šlechetnosti!“
„Co mi do tejravé slávy?
Proleť bojovníku kraje
Nevinnostmi pohrávaje;
Vyvrať cti a řádu skály,
Usta lahodivé lásky
Sladnoucými mluví hlásky:
Můj buď! slávu zanech králi.“
„Méli uposlechneš rady,
Vytrhnuv se z klepet lvicy
Zvol čest za svou panovnicy;
Zlato, blesk a panování
S nejkrásnějším světa zbožím
K nohoum svého milka složím
Za trápivé milování.“
„Čest a zlata lahodnosti
Lásky vroucý nenahradí;
Ať pán pro blesk život vsadí,
Dráč v jed pro klenoty letí;
Mé jen těší srdce tklivé
Krása dívky milostivé,
Má se duše lásce světí.“
74
„Pro sny šálícý se soužíš!
Krásné ženy co sen svodné
Jak šat proměňujeproměňují škodné
Srdcý vrtkých náklonosti.
Tyli cytem lásky pravé
Myslíš okouzliti lhavé
Oko strojné nevinnosti?“
„Byť y podváděly ženy;
Bělotinka věrnost ctila,
Jako anděl ozdobila
Krásu mámícýho světa.
Pro milenku muky snesu,
Slítám světy, jen se třesu,
Bych s ní v lásce strávil leta.“
„Střela oka upřímného
Netkne panny kolíbavé.
Straň se svodné, drž se pravé
Nevinnosti ctitelkyně!
Když tě rozkošemi vnadívnadí,
Láskou truchlivosti sladí,
Uposlechni přítelkyně.“
Bože„Bože! ze srdceli spustím
Nevěrného milostenku,
Ať y doma, ať y venku
Nemám utěšené chvíle!
75
Nežbych přivinul se k tobě,
Raději smrt volím sobě.“
Zde jsem; svéhos došel cýle.