Modná žena.
Modná Majolenka v Čechách
Byla nová Drahomíra;
Sotva že se narodila,
Krásná dívka mezy muže
Zmatenice lila.
Při poroduť nastříkala
Divá žena jedu z pekla
S smíchem v její oči černé
Řkoucý: Jak zlá saně trýzni
Milovníky věrné.
Dobře jí se podařila
Roztomilá učedlnice;
Arcy jako růže kvetla,
Ale láskou zahrávajíc
Hlavy mužům pletla.
Jak jen uviděli sličnou
Pannu slídní mladíkovémladíkové,
29
Hned y hlavy potratili,
S dychtivostí sladké jedy
Z její krásy pili.
Chytrá dívka vyváděla
Na vrch střechy rozkošníky;
Jestli mžikla, slovo řekla,
Vyletěli do propasti
Horoucýho pekla;
Pustili se do pranice
Jako rozsápaní lvové,
Vřelcy opustivše statky
V pouště prchli, zhrdli otcy,
Zradili své matky;
A předc potvornými činy
Nedosáhli svého cýle;
Neboť kouzedlnice svodná
Hrála láskou jako nyní
Každá dívka modná.
Když sy hlavy roztřepili,
Promrhali pro ni statky,
Skákávala do vysosti,
Hlupáky že nejmilejší
Došla veselosti.
30
Dlouho srdcy ohybnými
Zahrávala podvodnice,
Ač předc z nenadání vlezla
V sýti ošemetné lásce,
A se hrozně svezla.
U mužíčka sedět žence
Plaché hrubě nevonělo;
V letě vzdychla na sanice,
V zymě jí se hrozně chtělo
Malin ze květnice.
Muže dost se natrýznivši
Pomyslila na miláčka,
Aby v květu rozkošného
Živobytí v jeho spolku
Ušla draka svého.
Poďme, řekla, do cyzyny,
Dokud nám věk zlatý přeje;
V rozkoši a milování
Zaženeme snadno po své
Vlasti spomínání.
Pověst hrubou zanecháme,
Že mne čerti roztrhali;
Takto tupým vyklouzneme,
A sy v lůnu veselosti
Pěkně usedneme.
31
Místo shonu omámený
Lid sy bude ukazovat;
Kde zem usta otevřela,
Kudy z divokého pekla
Chasa přiletěla.
Fousáč začne divy duším
Zaslepeným vyprávěti,
Kříže dělat, ruce spínat,
Bezbožnou a hladkou mládež
K ctnosti napomínat.
Bože! co jsem na své oči
Viděl, na své uši slyšel!
Syrný plamen, strašné hlasy
Zkamenily těsné srdce,
Zježily mé vlasy.
To jste měli slyšet hřmoty,
To jste měli vidět oheň!
Zem se třásla, na obloze
Zašlo slunce, páni čerti
Jeli v zlatém voze.
Koním z huby plamen šlehal,
Řetězy se zablyštěly,
Pochopové v ohni stáli,
Na hříšnicy svodnou se co
Kočka na myš smáli.
32
Jak jen čerty uviděla,
Nevěřícý modle všecka
Smělost, všecka krása zašla,
Nyní hrdá posměvačka
Pána Boha našla.
Na zem klekla, ruce spiala,
Nic však slzy neprospěly;
Prvé vedla s Bohem vojnu,
Za to čerti roztrhali
Propadenou strojnu.
Vidíteli, kde krev její
Tekla, kudy mrtvou vezli?
Místo strašlivého trestu!
Do věčnosti za mne dosvědč
Všetečnému městu,
Jak se pejcha krotívává,
Jak zde soudce spravedlivý
Čertům vydal ženu modnou,
Aby v Čechách vykořenil
Rozpustilost škodnou.
Kde jste, neposedné dívky!
Co se jak páv okrasami
Růžovými vypínáte,
Tady živý důkaz vaší
Jisté zkázy máte!
33
Mluv sy parukáči! mluv sy
Nemotorné povídačky,
Děcko straš sy svými čerty!
Krásná Majolenka bude
Z tebe míti žerty;
Krásná Majolenka se svým
Vyvoleným drahým srdcem
V květu máje příznivého,
V sýdle rozkoše a lásky
Dojde cýle svého.
Tak se posmívajíc žena
Namlsaná se svým milým
Spěšně do kočáru sedla,
Aby v cyzý zemi denně
Radovánky vedla.
Lesem jedouc vyprávěla
Větrnice plésajícý,
Kterak oklamala pána,
Když se na ni z nenadání
Strašná vystřelila rána.
Neb muž chytrý znaje spády
Vrtké ženy natáhl sýti,
V outěkuby na sylnicy
Chytil s vyzrálými čerty
Modnou poběhlicy.
34
Splnilo se, co sy stlala;
Čerti vyskočili z háje,
Majolenku ulovili,
Y ji pěkně u mužíčka
Doma uložili.