Vrahbí.
Strašlivě po nebi křížoval bleskot,
V rozduté hoře se ztrojoval třeskot,
Jakoby nad světem blížil se soud,
Zatrnul každého pahrbku oud.
Lidé se třásli, a děsyly tvory,
K nímli se blížily ohnivé hory,
Vichrli zvracoval v zahradě strom,
Udeřil do věže třepícý hrom.
U prostřed svířené přirozenosti
Lesem se mládenec v pomatenosti
Do nebe vzhlížeje v pustinu dral,
Rukama lomil, a vlasy sy rval.
Zahučel hrom; tu co bez sebe skočil,
V roklinu padaje s podivem zočil
V pravicy hrozného mstitele meč,
Rozumu pozbyl a potratil řeč.
54
Z mdloby se trhaje spatřuje stromy
V rozbroji s vichry a blesky a hromy,
Spatřuje, že se y skloňuje vrch,
Aby se s skalami na něho svrh.
Zděsyv se hlukotu v hustinu leze,
Za ním y v hustinu mstitel se veze,
Sypaje na hlavu ouzkosti roj,
Zmocňuje v strhaném srdcy zas boj.
Syrnaté plameny pustina šlehá,
Peklo se zježilo, po nebi běhá
Přísného soudce co bleskové hlas,
Srdce schne, živne cyt, vzhůru jde vlas.
Syčícý hadové vnitřnosti jedí,
Do krve jedy a plameny cedí,
Hlava mu zplozuje ze strachu pěn
Meče a katy a děsyvý sen.
Bouře se tišila, tužila mdlota,
V srdcy se zčtveřila pokuty psota,
Jakby svět veškeren na sobě nesl,
Nemaje oddechu do hustin klesl.
Těsnota zklížila ztrýzněné oudy,
Snové teď sevřeli bolesti proudy,
Potvory prchly, a májový sen
Vytvořil z temnoty rozkošný den.
55
Bohyně krásy co milenka sladká
Vstupuje z ráje, a cesta se hladká
Zdobuje lidmi a krásami sad
Ku poctě lásky a nebeských vnad.
Mládenec trne, a k milence běží,
V rozkoši plyne, a v náručí leží,
Spatřuje bratra, a zobřuje hněv,
Na soka zmířiv již scezuje krev.
Zahynul bratr, a mocného Boha
Strašlivý ozve se soud, již ho noha
Mstitele pevného do prachu tře,
Burcuje z tichosti svědomí zlé.
Ze spaní skáče a u prostřed lidí
Bratra, co souseda věčného vidí,
Plamenné tváři a krvavý kroj
Zkřidlují hrůzu a zostřují boj.
Růžové děvče se v dračicy mění,
Záhubu z oka a z huby jed pění,
Po meči sáhne, co hladový chrt,
Aby mu splatila ohavnou smrt.
Se všech stran ouzkost a bouře se vracý,
Kroupy a vichrové lesem co dracy
Sehnali veškeru sýlu a moc,
Aby ho zbili y zplodili noc.
56
Nemoha s mstiteli rozbroje vesti,
Nemoha v srdcy y ještěra snesti,
Patřiti sápavé dívčicy v tvář
Vyskočil s skaliny do vody snář.
Vichr se zmohl, a se zježuje v proudu
Vyhodil zoufalce k tuhému soudu,
Se břehu obr ho do pole hnal,
Ještěry mrzkého žehravce pral.
Vůkol se sypali stínové mstícý,
Nebesa střílela hlukoty bícý,
Hučely kroupy, a příval se lil,
Do srdce bratr, hrom do stromu bil.
Ohně a hřmotu a deště se hroze
Zmatenec běhaje utekl se k noze
Drsnaté skály, a zachytil strom,
Vyjel a do stromu udeřil hrom.
Bez sebe padl, a zas k novému trestu
Vstávaje spěšně, chtěl prchnouti k městu,
Na cestě stála co dračice smrt,
Smrtiby utekl, pádil co chrt.
Přes hory, přes lesy prodral se k skále,
S vichrem a kroupami zápole stále,
Zaletěv v hlubinu s strmícých skal
Odplatu škaredé neřesti vzal.
57