Sen.

Sen.
Švarná panna s ochotností K milé matce běžela, S vroucý mluvíc dychtivostí V náručí jí ležela: 77 O má roztomilá máti! Dnes jsem měla divný sen; Věčněbych tak chtěla spáti. Kyž mne neprobudil den. Jak jsem oči zamhouřila, V ráji jsem se octnula, Tam se krása vyrojila, Tam se rozkoš hrnula. Ptácy jako andělové Pěli sladké písničky, V pěkném spolku po růžové Louce hrály dětičky. Z sadu vyšel rozkošného Zrovna ke mně mládenec, Pleta z kvítí májového Sličné kytky ve věnec. Přijda ke mně řeči sladil Lichotivou milostí, Věnec na hlavu mi vsadil, Pravě lícnou vroucností: Kněžno květin, dcero lásky; Otrok se ti světí tvůj, Vyřkni lahodnými hlásky Dobré srdce: Milý můj! 78 Jak Bůh šťastný tebou vstane, Nebe se mu rozvine, O mé děvče milované! Srdce v zpěv se rozplyne. Já jsem trnouc v ohni stála, Nejšťastnější ze všech žen, Když se radost na mne smálasmála, Škaredý mne vzbudil den. Kyžbych věčně mohla spáti! Tento čisté krásy květ, O má roztomilá máti Zošklivil mi všecken svět. Na něj myslím, po něm toužím, Jemu věrnost slibuji, Bez něho se v ráji soužím, S ním se v poušti raduji. S touto matce horlivostí Outlé srdce jevila, Pro miláčka s srdečností Růže v tváři skropila. Matka vzdychla: Dítě zlaté! Ach! dnes přijde ženich sem, Škoda, že se tobě mate Hlava ošemetným snem. 79 Ztratil pannu vyvolenou Krásný hoch co jarní den. Y proč? Budu jeho ženou, Dobrá máti sen jest sen!