Čert a sedlák.
Dnes vám budu, lidičky!
Divné věcy povídati,
Ze lži pravdu vykládati
Podlé moudré včeličky;
Jestli kdesy zavadím,
Pravdu osladím.
Ovšem hrdí duchové!
Víte, co se v světě děje,
Jak hrom houká, větřík věje,
Jak se rodí tvorové;
Však když někdy jednáte,
Radu žebráte.
Snad se něco dovíte
Z věkoletých povídaček,
Jimž dnes neuvěří špaček,
Jestli ve dne vidíte;
Nad vámi, prý, hrubá noc
Mívá velkou moc.
35
Jednou sprostý sedláček,
Jak se na tom světě dívá,
Slepý slepé štěstí mívá,
Moudrý vězý panáček,
Na číhadlo zbírat šel,
V oku čerta měl.
„Pěkně vítám, panáčku!
Kde pak jsme se tady vzali?“
„Páni bratří mne sem dali,
Bys mne, dobrý sedláčku!
Učil zyskné moudrosti
V květu mladosti!
S mocý chtějí ze mne mít
Mudrlanta velikého.“
„Toť ti muže výborného
Vyvolili, mámli být
Čerte učitelem tvým?
Sám nic neumím.“
„K čemu tyto okliky?
Moudří, když co řícy mají,
Rozum sobě najímají;
Způsobují pokřiky,
Aby svodné tkanice
Svedly opice.
36
Komu v hlavě hrubší noc
Mozek plete, tvoří stvůry,
Kouká na sprosťáky s hůry,
Leskem stvrzuje svou moc,
Rozsývaje pověry
Šíří nevěry.
Nesmíš sy to k srdcy brát,
Že máš břicho, žádné hlavy,
Vzhlédni kolem, všecky stavy
Spatříš po zysku se drát,
Ustama jen dělají,
Myslit neznají.
Zakuklení na trh jdou,
Párou nadýmají sebe;
Mluví, jakby spadli s nebe,
Krásnou pravdu lidem lhou,
Fousy, paruka a zvlášť
Skrývá moudré plášť.“
„Dosti pane čerte! dost
Jsy mne mžikem ponaučil;
Já jsem vzdychal y se mučil
Pro mizernou učenost;
Chcy být tedy učeným,
Hle! jsem učeným!
37
Slýchával jsem v mladosti,
Že, prý, děti všecko vědí,
Z prsu s mlíkem moudrost jedí,
Však že třeba chytrosti,
Aby nevtrousyl se jed
V čisté pravdy med.“
Tu sy sprostý sedláček
Napletl hodné karabáče,
Záda prášil, jak chrt skáče
Do kolečka panáček;
Žádné mocy nemaje
Klečí žebraje:
„Nech mne, milý sedláčku!
Dostis záda natřel; zato
Dám ti klenoty a zlato!“
„Cožbych z pekla panáčku!
Darmo kováš řetězy,
Dělal s penězy?“
„Jak jsy čistá dušička!
Zlatoť divy v světě tvoří,
Hlavy sázý, hrady boří
Jako svodná dívčička,
Pyšné duchy skloňuje,
Bloudy zvýšuje.
38
Chcešli dojít poctění,
Lehká práce! Cynkej zlatem,
Jasnýs jak sklo, byťs byl katem,
Mistr v každém umění,
Obraz sýly, pravoty,
Cti a dobroty.
Škaredý buď jako čert,
Trpaslíček; což jest s toho?
Navaž na se zlata mnoho,
Jako včely, není žert,
Poletějí děvčátka
Hladit oslátka.
Hlava jim se sfanfrní,
Srdce z ledu láskou shoří;
Kráse tvé se panny koří,
Pro tebe y do trní
Bez paměti běhají,
Blázna líbají.“
„Krásně zpívá slavíček;
Toťbych nepomyslil sobě,
Že tak dobře v malé době
Vyučí se čertíček.
Zpívej, zpívej ptáčku dál,
Učených jsy král.“
39
Karabáčem zatočil,
Čertovi třel záda spěšně.
Zlý duch kolem skákal směšně,
Hopsa sobě poskočil;
„Dosti milý brachubrachu, dost,
Natřel jsy mi kost.
Nech mne! za to zahrady
S panstvím zprávným podám tobě,
Budeš vyšlapovat sobě,
Honosyt se poklady.“
„Cožbych dělal s poklady?
Nech sy zahrady.“
„Aj! což myslíš, sedláče!
Že svým pohrzuješ štěstím?
Když ti k němu cestu klestím,
Proč tvé srdce neskáče,
Že se zbavíš soužení,
Sedneš v blažení?
Kdybys mocným pánem byl,
Denně bysy štěpil ráje,
V hrůze Ledna, v plesu Máje
S pochlebníky jedl a pil,
Užil krásy růžové
Jako pánové.
40
Pentle vřelce těšívá,
Pára reku hlavu mate,
V větru klena mosty zlaté,
Stínem srdce kojívá;
Tybys cti a slávy štít
Nechtěl Bohem být?
Dám ti krásy pozlátka;
Zmladneš, vezmešli je k sobě;
Jako k medu mouchy, k tobě
Přiletějí děvčátka,
Tebou švarné dívčičky
Ztratí hlavičky.
Povstaneť hned šnoření,
Krásná krásnější se lekne;
Tváli huba slovo cekne,
Bude hledat koření,
Aby došla dívečka
Tvého srdéčka“.srdéčka.“
„Dosti mdlého tlachání!
Pohádky ty mluv sy v pekle,
Vzbuzuj nimi duše leklé
K hanebnému kochání,
Já svou milou dívečku
Tisknu k srdéčku!“
41
„Jakýs blázen! jaký dub!
Mělbys býti v slavné Praze;
Tam se hejří, tam je blaze,
Bych měl na tisýce hub,
Abych zjevil její ctnost,
Nemělbych jich dost.
Věrnost! Toť jest směšná věc!
Vyšla z mody; krásné panny
Té se nedopustí hany,
Stavějí, prý, na ni klec,
Věrnost jindy vážená
Bude zavřena.
Pacholícy běhají,
Jako motejlové kvítí,
Kde jen jaké krásy cýtí,
Vtipným nosem hledají,
Oblizují dívčičky
Jak květ včeličky.
Pročby strach a trápení
Hloupě na se uvalili,
Místo sladkosti jed pili?
Dokud tvář se červení,
Požívají radosti
Sladké mladosti.
42
Tupec, srdce jako led
Rozkoše sy v bídy mění.
Patř! smrt na tě zuby cení,
Musýš v máji zlatých let
Z plésajícý krajiny
V bídy kaliny.
Pročež hoduj člověče!
Uží věku, plejtvej zlatem,
Chlub se krásou, čistým šatem,
Rozkoš věčně neteče;
Jako blesk a jarní den
Zajde krásy sen.“
Čert ty řeči prováděl,
Sedláčka chtě polapiti;
Ten se nedal oslepiti,
Čerta v kolo zaváděl,
Podvodníka mlel a třel,
Až mu v kolo šel.
„Pěkněs zpíval slavíčku!
Nechcy více učit tebe,
Sycbych zbloudiv, zkazyl sebe;
Táhni k peklu čertíčku!
Co mi po tvé moudrosti?
Živ jsem v sprostnosti.“
43
Takto z ducha maje žert,
Mluvil moudrý cyzý škodou.
Jakby opařil ho vodou
Vřelou, zapejřil se čert,
S hanbou do pekla se skryl,
Že jej sprosťák zbil.
Rcete páni učení!
Kteří všecko všudy víte,
V mysli nikdy nebloudíte,
Zdažby jste tak v mámení
Jako sedlák jednali,
Čistí zůstali?