SIROTA.

Karel Vojtěch Prokop

SIROTA.
K topolům na vršek cesta se točí, za zídkou pod kříži klidně se dřímá, navždy tam, matičko, dřímou tvé oči, a já bych ráda tam dřímala s nima. Na jasném nebi se hvězdičky lesknou, hledí, jak celý svět tichounce dřímá, oči tvé slzou se nezkalí tesknou, ráda bych matičko, dřímala s nima. 41