ČESKÝM VÍSKÁM.

Karel Vojtěch Prokop

ČESKÝM VÍSKÁM.
Miluji vás, klidné české vísky, pro to vše, co z dávných věků chová chatek vašich omšený krov nízký: pro ta ryzí srdce, ryzí slova, pro stisk vřelý zpracované ruky, pro ten jasný pohled dětských očí, dívčích rtův a lící růžné puky, pro květ polní v dívčím ve vrkoči, pro tu píseň, pověsť, starou zkazku, jež se tulí v koutech jizby šeré, pro staletý žal a mnohou vrásku, pro vzdechy a slzy tisíceré! Co nad vámi přelétlo zlých časů, kolikráte zuřil voják divý, zdupal naděj nedozralých klasů, spálil chýže. – zaZa ním v pusté nivy přízrak děsný, mor a hlad, se vlekl. Kolikráte podmanitel dravý, lide bědný, na prsa ti klekl, hříšnou rukou zranil tvojí hlavy! Lze-li pomnít potupy a hany, by žár nevzplál v potomkově líci, jehož praděd oral panské lány šlehem biče štván a zoufající! V tajné skrýši chatek svých a lesů svatou knihu víry opatroval, vyhnán do ciziny líbal v plesu z vlasti prach, jejž na svých prsou choval. 49 A přec po všech bouřích úsměv máte, klidné vísky, na starobném čele, kol vás klasů požehnání zlaté, ve vás duše upřímné a vřelé. Ale ve tvář lidu posud vryty tklivým rysem utrpení stopy, čelo, kde tkvěl vínek z trní svitý, a ten zrak se dosud k zemi klopí! 50
Básně v knize Co nezvadlo:
  1. POHÁDKA.
  2. * * * Mám pro tě písní na tisíce.
  3. Musím ti to říci, že jsi mi tak milou
  4. TAK VZPOMÍNÁM...
  5. KONVALINKY.
  6. MATCE.
  7. O MÉM PŘÍTELI.
  8. LES VÍTAL MĚ V LISTNATOU BRÁNU...
  9. KRAJINKA.
  10. Ó HNĚDÉ LISTY DUBŮ...
  11. V ZIMNÍ PODVEČER.
  12. LAMPA.
  13. PÍSEŇ MLADOSTI.
  14. NEBYL TO ŽIVOT...
  15. ÚDĚL.
  16. NOCLEH.
  17. PRVNÍ ODPOČINEK.
  18. NAD KOLÉBKOU.
  19. POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE!
  20. ZAPOMENUTÉ.
  21. SMUTNÉ ZRAKY.
  22. SIROTA.
  23. STAŘEC.
  24. NA SILNICI.
  25. Z FARNÍ KRONIKY.
  26. DOMOVINĚ.
  27. ČESKÝM VÍSKÁM.
  28. PRAPOR.
  29. V POLABÍ.
  30. V TEMNU.
  31. U ŠTRBSKÉHO PLESA.
  32. SELSKÁ BALLADA.
  33. KDE DOMOV MŮJ?