KDE DOMOV MŮJ?

KDE DOMOV MŮJ? (památce Tylově.)
Tu píseň čarovnou kdys ruka mistra hrála. A housle mluvily a pěly jedním zvukem, jak borů domácích by šumná hudba vála a vody valily se lučinami s hukem. Ó jak těch tónů proud lét’ mocně kolem skrání, ten roztoužený zpěv jak celou duši jal, jí prochvěl do hlubin a v citu rozevlání vzňal blaho závratné a neskončený žal. Jak v bájnou vidinu v ráj pozemský jsem patřil, květ jara odíval jej prostou nádherou, v něm útlých duší cit se s jasnou myslí bratřil, zdar mužných, vzdorných sil zněl zemí veškerou... Tu lásku nesmírnou jsem náhle pojal v hrudi, již cítil v duši ten, kdo takou píseň pěl; já pochopil, proč zpěv ten mrtvá srdce budí a věrou zjasňuje mrak zoufajících čel. Vše, vše jsem pochopil: Co poutá k zemi rodné náš prostý ryzí lid, kde pramen jeho síly, ač krví úrodnil to české pole plodné, proč v chaloupkách mu přec ty snivé písně zbyly; proč, kroky vyhnanců když bloudívaly světem, tu lásku nezměrnou v svém srdce nesli v dál, proč mnohý dějin list nám v bolu chvěje retem, i proč teď v oku mém cit v horkou slzu ztál. 61 Ty lásko k domovu. – buď skutkem nebo písní, buď stonem útisku neb holdem úspěchu, buď potem krvavým, jenž v práci čelo třísní, buď zkazkou, u krbu jež plyne v oddechu, buď slovem mateře, když dítě svoje učí, buď rudým praporem a k boji mocně duj –: ó kéž kdys volnosti přivineš do náručí a zvýšíš, oslavíš zem rodnou, domov můj! 62 OBSAH:
I. Pohádka7 Mám pro tě písní9 Musím ti to říci10 Tak vzpomínám11 Konvalinky12 Matce13 O mém příteli14 Les vítal mě v listnatou bránu18 Krajinka19 Ó hnědé listy dubů20 V zimní podvečer21 Lampa22 Píseň mladosti24 Nebyl to život25 Úděl26
II.
Nocleh31 První odpočinek33 Nad kolébkou34 Pokoj lidem dobré vůle!35 Zapomenuté38 Smutné zraky40 Sirota41 Stařec42 Na silnici43 Z farní kroniky44 Domovině48 Českým vískám49 Prapor51 V Polabí54 Z Tater. V temnu. U Štrbského plesa55 Selská ballada57 Kde domov můj?61
E: dp + sf; 2002 [63]