STAŘEC.

Karel Vojtěch Prokop

STAŘEC.
Kývají na zdi staré hodiny – tyk tak, tyk tak, a stařec v jizbě klopí zrak, dnes poprve tu sám – sám z celé rodiny. „Má vnučko zlatá, zhasl mi tvůj hled, a nepohladím ti již hebkých vlásků, tys měla všecku moji zbylou lásku, tys byla poslední můj květ. Tvá láska mladá – nedosněný sen – a dobrý hoch tvůj – Bůh jej potěš v bolu! – nespatřím více vaše hlavy spolu – tvé srdce schladlo, zašel již tvůj den.“ Kývají na zdi staré hodiny: tyk tak, tyk tak – a stařec v jizbě klopí – klopí zrak, sám poprve tu z celé rodiny. 42