Štěstí milujicých.

Štěstí milujicých.
Blaze jemu, kdo nalezá milou, Kteráž jeho sny potkává, Když ji vidí ctnostnou a spanilou, A duch s duchem se srovnává, Když se srdce vylévají, A nevině objímají. Láska boudu v stkvostný palác mění A v pustinách tančí, hraje, To nejlahodnější oblíbení V jiskrách ohně svého maje. Lehký Boží krok zvěstuje, Rozkoš nebes ukazuje. Jara jasnost dává truchlivému, Na růžový trávník stele; Mračna rozptyluje bázlivému, Posylňuje trpitele; Pozdvihuje až do nebe, Kde Bůh ukazuje sebe. Ranní věnec od ní má červenost Na květinách svých jasnější, Zastíněný lesýk má zelenost Na ratolestech světlejší, 36 Večerní zpěv sladší zněníznění, Ta života jest uměníumění. Milujicý na své lásky křidlách K lepším krajům se zdvihají, S nebe již v pozemských krátkých sydlách Zlaté rouno dostávají, Dřív než schránka zpráchnivěla, Kteráž ducha jejich kryla. O bohatství země nepečujíc Sami sobě celý svět jsou, Tvou, vládyko svetasvěta, potupujíc Pejchu, před kterouž se třesou Otrokové; jen hledějí, Kterak sobě se líbějí. Zlehka na hedbávném jara drnu Podepření u studánky Mezy kvítky, svíjíc sy korunu, Své sčítají radovánky, Ničemnosti zamítají, V kterých mrzští se kochají. Ruky tknutí, jenž skrz žíly běžíběží, A pohledu proníkání, Oheň hubičky, jenž na rtech leží Při stisknutém oddychání, 37 Kteréž z hlubin srdce vstává, Rozkoš jim Anjelskou dává. Lásky pohled, z nějž se duše dívá, A nimž Anjel se zjevuje, Pokynutí, kterýmž se usmívá Milá y se podrobuje, To milému více platí, Nežli pahrbkové zlatí. Ranního sna sladké polibení, Kterýmž srdce se rozžalo, Budí je k novému zalíbení. Ono v loktích lásky spalo; Teď celého dne radosti Odlehčují povinnosti.