Bajka hystorycká.

Bajka hystorycká.
Nářek jest na Mahomeda, Že jen pro svou čest nedvěda Mnohým na nos zavěsyl, A svět celý poděsyl. 117 Všude s nejostřejším mečem Dal důkladnost všem svým řečem, Že má Boží zjevení O nebeském umění. O tom divu mnoho křičel; Na něj, kdo nevěřil, syčel, Jakož zatvrzelého, Rozsekal ho celého. Ač od Boha být se pravil, Předc nemocných neuzdravil; Nedal světla slepému, Ani kroku chromému. S tim zákonem, kterýž slepil, Nevědomé tak oslepil, Že být chtějí moudřejší, A jsou hanou štědřejší. Pyšní na své obřezání, Nimž světějí své poznání, Celým mužem zhrdají, A kleštěnce chovají. Tim se jejich panství váží, Do otroctví že poráží,poráží Země obývatele,obývatele Mocý podmanitele. Kdo se nechce jim podrobit, Umějí se na něj zlobit Neuhasytedlně A nesnesytedlně. 118 Jak to činí duch otroka, Vychvalují tak proroka, Jim, prý, s nebe daného, Toho znají samého. Ten, prý, pravdy jest spytatel, Všech tajností vykladatel! To z nich mluví pitomost A zatmělá vědomost. Majíť všickni holé hlavy, Na zdvořilé nejdou mravy. To nejradši zpívají, Co z loupeže mívají. Ta jest jejich přirozenost, Ta zásluha a vznešenost. Tak je prorok omámil, Když se s mečem oznámil. Svou opatřme zem kordonem, By nestíhli svým nás tonem! – Budemli se potýkat, – Kdo z nás bude utíkat?