Spokojenost.

Václav Stach

Spokojenost.
Pryč ode mne, starost černá! Buď daleko od mých prs! Cžistá radost, buď mi věrná! Máš v mém srdcy pevný tvrz. Chcy tvé užit sladkosti Dle rozkazů moudrosti. Vždy se jaro na mne směje S celou spanilostí svou. Živá krev mne v žílách hřeje, Ty k radosti hebké sou. Cžerná starost tíhni dál, Sycbych na tě přísnějc lál. Kohokoliv ty obstoupíš Mračnem své mrzutosti, Dozajista ho obloupíš. Nemá víc srdnatosti K veselosti a smíchu, Zežírá se potíchu. Bláznů vidím dost tak bídných, Bledne jim tvář hubená, Hrozný jest vzhled těch nevlídných, Duše k smíchu studená, 32 Cýle svého neznají; Neb radosti nemají. Žádná žádost mne nezmate, Bych se jí do služby dal; Nechcy míti panství zlaté, Nimž rozkoše bych hledal. V jejich patách nechycen Lehce bývám nasycen. Místo bytu stkvostnějšího Mne jen těší přátelství, A šust větru levnějšího; To mne chutně občerství; Mezy kvítky na drnu, Tu jsem jako na trůnu. Hledím na svět a oplývám Všemi jeho sladkostmi, Když vesele sobě zpívám Zhrdna všemi hořkostmi, Kteréž s prachem lítají, A mně se namítají. Bláznům nezávidím statku; Tak v tichosti rád živ jsem, 33 A necýtím toho zmatkuzmatku, Kterýmž mnohé stiská zem. Však nemusým být hojen, Neboť já jsem spokojen.