Mé smejšlení.

Václav Stach

Mé smejšlení.
Cžeské ve všem upřimné, To jest celé srdce mé, Neznajicý žádné lsti Cýtí bratrů bolesti. Rádo vždycky pomáhá, V těžkostech se nezdráhá, Svých starostí neváží, Když je jiným vyráží. Od vlažných se vzdaluje, Nuzným štědře daruje, Co mu z potřeb kdy zbývá, A na vděk se nedívá. Ctnost, jenž nás blahoslaví, V prácy mne neunaví, Abych ji měl; tu žádám; Tu do duše své skládám. Chvály pro ní nelovím, Že ji mám, když jen to vím; Tak mám chvály v sobě dost; Pak na lůzy nedbám zlost, Mne netrápí neštěstí S tou nejhorší neřestí; Nad štěstím se raduji, Kteréž bratřím zvěstuji. 41 Přítel moudré jsa kázně Pravdu mluvím bez bázně; Nenávidím pokrytství, Podvod, závist, šíbalství. Když po trní jít musým, V kterémž mnoho ran zkusým, Vidím, že to Bůh chce mít, Abych tak šel, kam mám jít. Ctnosti cesta příkrá jest, Na ní každý kříž má nest. Pod nim klesna, hned vstanu, Ať se k cýli dostanu!