Potok Hadovec.*)

Potok Hadovec.*)
Byls od věků nepatrný, Hadovče potoku! V příkrých horách sy chatrný, Máš jen těsnou stoku. Páni tebou pohrdali, Míň sedlácy na tě dbali, Že sy skrovný v obšírnosti, Jen jednoho kroku. Sotva sy se mlynářovi Pod horou zalíbil, Žes mu, jako rybářovi, Málo chleba slíbil. ——— *) U Daskabátu při sylnicy blíž Holomouce jest zprostný, ale moudře položený splav na dříví, kdežto se obyčejně žádná voda nevynacházý, a ta, kterouž mímo tekoucý potůček má, zdá se být nedostatečná k tomu, aby za několik hodin mnoho tisýc sáhů dříví s hor snesla. Ten skutek moudrosti jest mého zpěvu hoden, jejž také přátelská láska roznítila. Věštcy! moudré skutky chvalte, Jen nepravost tmou zakalte! Tak se chová učitel, Svého lidu zlepšitel. 25 Y tě jméno zhanobilo, ZebyŽeby hadů plné bylo. Pocestný sy nepovšiml, Cos, když nad tebou byl. Tak se podnes mnohým stává Tvým bratřím horákům, Jimž se mocy nedostává, Té strašné měšťákům, Když skrz vaše rozvodnění Pyšná řeka břehy mění Y převracý vůkol dědin Palouky sedlákům. Tak Mezyhoř ponížený*) Ve svém břehu leží, Ještě více zavržený S hor bohatých běží. Ho sy y mlynář nevšímá, Ač běh, nežli ty, delší má, On nemůže těm být k štěstí, Kterýmž přináleží. Malá sýla s duchem velkým Moudře shromážděná, ——— *) Potok v sousedstvu na Veselském panství, po němžby se ještě lépe mohlo dříví s hor plavit, kdyby mu hospodářský rozum napomohl. 26 Jako voda s proudem mělkým V těsný břeh sehnaná Velké skutky provozuje. To zde v stoce ukazuje, Co horákům se nezdálonezdálo, Zyma rozpuštěná. Když se oblak ustydnutý Na pahrbky vrhne, A váš pramen zavinutý Tvrdým mrazem trne, Tu se vaše sýla zbírá; Potom cestu sy otvírá Pod papršlky jarními, S nichž se teplo hrne. Teď se zdvihá velká sýla, Kteréž mnohý z lidí K odlehčení svého díla Pro svůj zysk nevidí. Jenom mudrc považuje, Jak se dobré rozmnožuje, Ten tě, Hadovče, rozšafně K cýli svému klidí. Duše jeho má umění K uvážení sýly, By ji užil z tvého jmění Dále nežli míli. 27 Srdce jeho lidem přeje, Cžím se tělo k zdraví hřeje. Proto potřebuje tebe Jen na jarní chvíli. Upevnil ti lože nové, V němž se můžeš válet, Ku podivu jest takové, Že nesmíš zaháletzahálet. Sem tam pod strom buď sevřený, Neb po lukách rozprostřený. Té mistrovské stoky štěrkem Nemusýš pokálet. Toby chtěli tví sousedi, Abys v něm zahynul; Nebo hněv z nich na tě hledí, ChtěChtě, abys pominul. A proč? že sy dobrotivý, A z nich každý jest dychtivý K utlačení města s dřívím, Z něhož k nim zysk plinul. Těžká na tě vstala průba Z přívalu hrozného, V němž se zdála být záhuba Od skal lože tvého. 28 Letní oblak na tě spadl,*) Žeť vůdce tvůj hrůzou chřadl. Ale zděšen tys utíkal Do lože čistého. Štěstí z tebe k všem se valí, Jenž sou utlačeni, Ti velicý, jako malí, Souť klamem sklíčeni. TiTy klamačům jdeš do očí; Proto závist na tě sočí. Všickni pak osvobození Sou vděčně uznalí. Vyznávajíť s upřimnostíupřimností: „Petrsburk poctivý„poctivý**) „SrdceSrdce svého důstojností„důstojností „ProPro nás byl horlivý„horlivý, „AbyAby podvod zastaralý„zastaralý, „V dřívíV dříví prodej vychytralý„vychytralý „BylByl zaražen, nebo zničen„zničen „TvouTvou trvanlivostí!„trvanlivostí!“ ——— *) V prvním plavení roku 1801. **) Ján Pětrsburk Vrchní na kapitolním panství v velké Bistřicy, původce toho prospěšného splavu, syc také znamenitý zlepšitel polního hospodářství, ovčího dobytka a lesní zprávy, vůbec nezyskný zprávce lidu. 29 Hrozý bída v budoucnosti Z lesů zanedbaných. Hrozý v celé okolnosti Z paseků vybraných. Kdo odlehčí jho drahoty, By nebylo více psoty? Zdaliž vlažnost říditelů Sobě zanechaných? – Ty! buď řádným, jako vůdce, Kterýž tě spořádal, Abys nebyl někdy škůdce, Kdybys skály skládal Do krásného položení, Kteréž má být k obdržení Nejpotřebnějších užitků, Jež sy každý žádal. Jako on k své povinnosti Ržíditel ochotný A v nejčistší nezysknosti Duchem jest samotný, Tak sy krásně od něj zveden, Tak, jako ty, ani jeden Není z všech potoků horských, Třebas nejsy hřmotný. 30 Jako býval sy chudinec Od všech pohrdaný, Tak sy nyní dobrodinec Od mnohých hledaný, Bys odlehčil živobytí Při vaření a ohřití S dřívímdřívím, jež ochotně neseš Do břehu sehnaný. Budiž vůdce svého radost Skrz dlouhý jeho věk! Cžiň potřebným lidem zadost, Jenž volají mu vděk Za důstojnou tu poctivost, Kteráž krotit chce dychtivost Horských prodávačů dříví A jejich k zysku vstek. Až Mezyhoř přijde prosyt, Zapudiv odpory, Že chce s tebou dříví nosyt, Uděl mu podpory. Uč ho býti přičinlivým, Aby nebyl nedbanlivým Na pořádnost těch užitků, Kteréž nesou hory. 31