Jítro.

Václav Stach

Jítro.
Mládenče, budiž mi pozdraven. Přes tvorstvo Vznášíš se s znějicým schopem radostně a pyšně! Tvé líce, jak žhnou V řeřavosti ranních červánků! Tvé ryšlavé se kroužicý vlasy, tvůj daleko plápolajicý Šafránový plášť, jej nadýma, hle! ranní vítr, A s růže bere listí, Jenž ti jasné obvíjí čelo. Tobě, nesmrtedlný, tobě slaví mladý svět, Tobě pohrávajicý jezero, tobě zapálený les, Tobě vysloněný pahrbek, Tobě perlami posetá louka. Tobě, Nesmrtedlný, tobě harfa má plesá, Vroucně tě miluje srdce mé. Nebudíliž tvá tichá hubička Mne z ochromujicý zdřímoty Do rozkoší bytnosti? Blaze ti, papršlicý, blaze! Opásej, kdykoliv se navracýš, 154 Mé kyčle s sýlou. Zocelůj pevným zdorem Má stehna. Naplniž Mé trubice s lvovým tukem. Tvá mladost nikdy nevadne. Ale má Vadne brzy. Nedlouho, hle, již hledáš Mne nadarmo v poli, Voláš nadarmo zdřímače. Hluboko v prachu jest mé spaní, nízký můj se zelenajicý byt. Rosůj na něj slze, milostný! a červeň ho zlehkazlehka, Až tvůj nebeský bratr Mne zbudí k věčnému dnu.