Má čest.

Václav Stach

Má čest.
O mí roztomilí Cžechové! chválo má! Vy původcové svých hrdin a dědiců Království v zemi té, kdejste zaháněli Zbraň Němců zmužilých, v krajině Bojové K budoucnosti dětí trůn sy zakládajíc! Jsouť sylní, hledajíc lesku rytířského Udatným cvičením pochvalu vznešenou. Svých bratrů v odění zastavatelové. Největší po polích díl v kraji obcuje S rukou k prácy hbitou chléb vydělávaje S radostí, by se všem vedlo co nejlépe. Jiná částka se z nás vybrala k kupčení, Domácým a cyzým oslazujíc život Zbožím, jenž vede zysk buď k ruce, neb z ruky. Ržemeslám květe moc skrz jiné slíčené K pohodlí s spanilým okrasy důvodem. Cžeská Umka ze všech jádro sy vybrala; Schopnější v dějinách k dobrému mudrují, Co jak jest, spytujíc v spolku vyvoleném. V světějším také jsou řádu ctitelové Boží, pravdu a ctnost vlasti vysývajíc. Lvové jsou oni, jsou podpora všelicý! Jsou sjednoceni vám, Teutoni, k výstraze, Když náhlou pudějí nehodu oupadů. Jak jsou zvelčeni! jak v jednotě strašliví Zbujníkům hladovým v západu bouřicým, Až k nám harcujicým! Jak se zvelebili Vňukům svým k cvičení Cžeského hrdiny! 140 O jak blaze mi jest, být z rodu slavného! Rád z věštců jediný bratry vychvaluji Tou písní zdařilou Umky pokývnutím. S láskou laskavé z ní důkazy přijmete, Láskou sjednocení na věky držme se! Štěstí zůstane nám nesměnitedlné. Kdo chce zpívat elegie, Nechť sy ty dva verše víje, Jenž nestejné nohy mají. Také dobře nám padají. Nemám chuti k bědování, Jiné zkusým teď zpívání, K němuž mne dohání chuť, Tam mým zprávcem vždycky buď. Jenom v tom jest učenost, Kdo má věcý zkušenost. Komu scházý cvičení, Není schopný k učení. Jen tlučhuba se honosý, Že v své hlavě divy nosý; Pak na jevo přicházý, Že y mozek mu scházý. 141 Jdu s jazykem na zkušenou, Bych měl odu nenucenou, Jak bez rytmu se svazuje, Jak ji Němec ukazuje, Y jak se nám líbí skládat, Slova tak, neb tak pořádat Dlé pravidel harmonye, Kteráž všecky verše víje. Mistrů, Bardů následuji, Vaší libost sy slibuji.
Básně v knize Starý veršovec pro rozumnou kratochvíli
:
  1. Předmluva.
  2. Mé vidění.
  3. Otrocké následování pohanských básnířů. *)
  4. Zpěvák nadchnutý ležákem.
  5. Příprava k nábožnému zpěvu.
  6. K Vykupiteli.
  7. Potok Hadovec.*)
  8. Spokojenost.
  9. Podnět k radosti.
  10. Štěstí milujicých.
  11. Na máj.
  12. U kolíbky děvčete.
  13. Mé smejšlení.
  14. U hrobu přítele.*)
  15. Vlastenské písně.*)
  16. Má vlast.
  17. Umírajicý osmnácté století.
  18. Vyvolání Cžechů.*)
  19. Můj zhled na Cžeský pluk.
  20. Cžeška.
  21. Oni a My.
  22. Cžeští vůdcové.
  23. Vítězství.
  24. Otázky z strany nového veršovství.
  25. Odpověď.
  26. Bajka hystorycká.
  27. Můj oumysl.
  28. K Umce.
  29. Slabý manžel.
  30. Sen světáka.
  31. Nemocný básníř.
  32. Prosba k Umce o Cžeský Hexametr.
  33. Mé předsevzetí.
  34. Má čest.
  35. Karlův pluk.*)
  36. Na jméno Cžechů.*)
  37. Líky pro nemocné Cžeské básníře.
  38. Jítro.
  39. Má hrobka.