Na jméno Cžechů.*)

Na jméno Cžechů.*)
Hořká se v oku slze třese mně, Když tam hledím do vzdálenosti Zatměné otců, daleko Hrdinsky chválených. ——— *) Komu se Cžech vyjeví, ať zpívá odu radostnou. Světla nemám; želet já bez vědomosti musým. Cžasové nevhlídní hltáte mi vlasti památku, Jak byla hrdinská! Jak také dobrotivá! Jak bratří byli od věštců vychváleni bratřím, Jak zněla harfa stará! Všecko to zhltili jste mně! Když se radost v mém srdcy nyní měla živě zapálit, Že z rodu Cžeského jsem, ta mi památka mizý. Nic nenechává mně: než husté tmy s důvody k smutkusmutku. Jak jste vy nevhlídní časové, jak jste to nám! Když tak vážu ten verš cyzý, Zdaž v něm ton jazyka zmizý? Tu mně přišel nenadále, Já s nim někdy půjdu dále.
145 Zvuč, harfo, truchlivými hlasy zvuč Pro písně, ježto pohltil čas, Ty budicý k udatnému Bytu doběhnutí, Když Markomanny v houštinách lesů Od Boja nechaných ženoucým Mečem a šipkou pudili Sedajicý Cžeši. Tim velikým se jménem zvěčnili? Proč jest jim svaté? všem rekům těm? Těm země vzdělávatelům, Vsy, města stavicým? Těm z pustin vhlídné ráje tvořicým, Na něž v bojích se smálo štěstí, Svým aby vňukům zpevnili Královské sýdlo s lvem? Ty, rozpomenutí, obalené Tmou, této vznešenosti neznáš?... Harfo, zni, ach! za truchlivým Mým hlasem, jenž se ptá Nadarmo po té pryč zahlazené Památce jména, když ji Umka Zjeviti vňukům nechtěla Ve svých synů zpěvích, A nebo dcer, kterýmž sesýlala Své duchy věšticý ke zprávě Lidstva, jim vždy poslušného, Cticýho um jejich: 146 Libuše neb Klatovky, věštkyň těch V přednosti knížecý se stkvoucých, Poddané s láskou řídicých, Je vábicých k mravům. Ha! početím ctění po všech polích, Horách a dolinách Slovanské Rodiny, Cžeši! jak se mi Ta chvála rozloží? Co víc počínajíc dovedli jste Před bratry svými, vás cticými Svým slova krásným vyřknutím, Znamenitým v řečech? Proč hláholí to jméno s východu, Y s půlnočních krajů na západ, Kde jste se sylní zmocnili, Všem nazvaní Cžeši? – Nadarmo ptám se! letopis němý Pohádce světla dát nemůže, Jak sy ji vtip domejšlením Smělým vyobrazyl. Tma, věčně jest tma vůkol těch činůčinů, Z nichž jméno přišlo k nám výborné! – Harfo, zni, ach! za truchlivým Mým hlasem, jenž želí: „Jsou časy tůze nespravedliví„nespravedliví „PřiPři zdržení památky krásné„krásné, „JenžtoJenžto se pyšná nechlubí„nechlubí Na zbořených věžech„věžech, 147 „NaNa otrocých se v krvi válicých„válicých „K nohámK nohám tyrana kážicýho:„kážicýho: „SkloňSkloň hlavu pod jho s svým jměním!„jměním! „JežJež hladový hltá;„hltá; „JsouJsou nespravedliví k naších otců„otců „MoudrostiMoudrosti, střídmé zmužilosti„zmužilosti, „Z nichžtoZ nichžto se štěstí prudilo, „NaNa spustlé končiny„končiny „PakPak lidné, plné zhledu k šlechtění„šlechtění „HodnýchHodných, přičinlivých potomků, „CžeskyCžesky sy počínajicých!„počínajicých!“ Jsouť nespravedliví!