STUDÁNKA V HORÁCH.

František Táborský

STUDÁNKA V HORÁCH.
Studánka v horách se skrývá, samé jen perly veliké zpívá, zářivé jako ti snové, co chvatem, odění bělostí mráčků a zlatem, nad ní tam plují v blankytné říše tak vesele, volně a tiše. A jak své perly zářivé zpívá, slyším – to pohádku studánka snívá o šťastných srdcích, perly jež rodí, ve kterých myšlenky ve zlatě chodí, cit každý je radostný, purpurněkřídlý, a jež kdes daleko, daleko sídlí. A nad tou studánkou orel se krouží šíře a šíř – hoře dech se až ouží, a v svatém tichu zadumlé hory veliké písně ohlas zní chorý: orlí to písně svobody hrdé, co plá kdes daleko od země tvrdé. 9 A přišel mládec, hruď – tvůrčí tíseň, uslyšel orla, studánčí píseň – „A já tam půjdu pro šťastné sémě a já ho naseju do naší země! A já si připášu k boku meč bleskný, svobodu přivedu ve kraj náš teskný!“ Veverka na větvi, na kmeni žluna s údivem dlouhým prohlíží juna; hora se zachvěla blahem a bolem, studánka perlami zastříkla kolem, jak by kdos prudko kol boku ji stiskl. „Slyšel jsem dobře?“ – svět z dálky si stýskl. Neb na něm Mamon obrovský seděl, kruh ledu věčného z očí mu hleděl, laloky tučné mu visely z tváře, dokola něho ze zlata záře, u trůnu pěvci – víno a růže, a pod ním Volnost místo lví kůže. „A já tam půjdu pro šťastné sémě a já ho naseju do naší země! A já si připášu k boku meč bleskný, svobodu přivedu ve kraj náš teskný!“ volání slyším – srdce mi zrývá, a perly zářivé studánka zpívá. 10

Básně v knize Hrdinné touhy: