JURAJDA.

JURAJDA.
„A ty na ty gajdy – dumdaj! Vždyť jsi u Jurajdy! Dumdaj, dudydaj, aj, dudydaj! Vždyť on dnes, můj brachu, chlapcům nahnal strachu. Zahnal, kde byl který; zbil frajery čtvery. Sám šel líbat děvče jak zem proudy deště. Líbat líčka, oči, až se svět s ním točí. Líbat neskonale i srdečko malé. 114 U zahrádky brankou vyšel s Mariánkou. Vyšel na muziku za zpěvu a křiku. „RozdouvejRozdouvej ty gajdy – dumdaj! Vždyť jsi u Jurajdy! Dumdaj, dudydaj, aj, dudydaj! Vždyť jsi také děvče neuhlídal ještě. A vy klarinety, což jste rozemlety? Trubte kde jste který: Zbil frajery čtvery! Jurajda dnes pánem, děvče má i s lánem. Lán dostane s chatkou i se starou matkou. A dva staré vozy, volka a dvě kozy. 115 Volek bude táhat, kozy mléko dávat. A maměnka stará rozzpívá se z jara. Kaši bude zhřívat, kolíbat a zpívat, kolíbat opravdu mladého Jurajdu. Rozdouvej ty gajdy – dumdaj! Vždyť jsi u Jurajdy! Dumdaj, dudydaj, aj, dudydaj! Trubte kde jste který: Zbil frajery čtvery! Nic se nestyď, ženo, že už čítám věno! Po žních, dá-li Pámbu, budem slavit svatbu. Ty napečeš vdolků, já dám na rosolku. 116 Pozvem salaš celou na hostinu skvělou. Jenom dobře navař, přijde i pan farář, přijdou čtvery gajdy výskat u Jurajdy – Daj, daj, dudydaj, dumdaj! Daj, daj, dudydaj, dumdaj! Dudydaj, aj, dudydaj!“ 117